No tak teď jsem byla ráda, že dělám křena. Být v té sauně sama, tak by mě ochromil strach, z Petra totiž nekoukalo nikdy nic dobrého. A díky jeho věčnému stalkování jsem se v jeho přítomnosti vůbec necítila bezpečně. Chlípně se usmál a sedl si rovnou naproti mně. Zády se opřel o stěnu a sundal si prostěradlo, abych měla přímý výhled na jeho přirození. Odvrátila jsem hlavu a křečovitě sevřela…
