Explore

KNIHA

KNIHA

Ohlédnutí za příběhem a NÁZEV KNÍŽKY

26. 10. 2020

Ahoj Rebeky moje 🙂 Ani nevíte, jak je mi přísáhám bohu líto, že už se nebudeme pravidelně potkávat zde a to každé pondělí. Na druhou stranu právě vy jste mě dokopaly k tomu, aby příběh Rebeky a Jakuba vyšel knižně. A popravdě, zatím co to tady pořád dokola čtu, upravuji, do příběhu se vnořuji znovu a znovu, musím říct- ano, zaslouží si to. Pokud dokážu už pomilionté tak…

KNIHA

13. kapitola

19. 10. 2020

13. kapitola Stála jsem přitisknutá ke zdi. Něčí ruka mi drtila krk, nemohla jsem se vůbec nadechnout. Neviděla jsem mu do tváře, cítila jsem ale jeho dech zapáchající cigaretami a pivem. Zvedal se mi z něj žaludek. Slyšela jsem neustálé mlaskání jeho pusy, kterým prozrazoval neochvějnou touhu po tom mi ublížit. Chtíč byl tou touhou. Jeho druhá ruka šátrala po mém těle. Hrubě mi zmáčkla prso, bolest mi projela…

KNIHA

12. kapitola (2. část)

12. 10. 2020

„Skutečně ti nic není? To, co jsem tam viděl…“ nahrbil záda a zajel si rukou do vlasů. Viděla jsem, kolik kontroly ho stojí zůstat příčetný. Vsadila bych se, že sám se sebou bojuje, aby nevstal a nedošel si znovu pro tu lahev vodky, co byla v lednici. „Nic mi není, Jakube. Vážně,“ ubezpečila jsem ho, položila hrnek na stůl a natáhla se po jeho ruce. Tentokrát mě nechal. Opatrně…

KNIHA

12. kapitola (1. část)

5. 10. 2020

Uháněli jsme tmavou polní cestou. Vůbec jsem netušila, kam jedeme. Pořád jsem očima těkala k Jakubovi a čekala, kdy vybouchne. Nic se ale nestalo. Hypnotizoval cestu a na mě se vůbec nepodíval. Pohled mi sklouznul na jeho ruce. Klouby měl úplně sedřené a napuchlé. Čí to ale byla krev, to jsem si hádat netroufla. Udělalo se mi mdlo a žaludek jsem měla najednou jak na vodě. Chytla jsem Jakuba…

KNIHA

11. kapitola (2.část)

28. 9. 2020

Kolem deváté jsme už byli všichni namačkaní v malém prostoru baru U Kormidla. Na alkoholu se znovu nešetřilo. Lítal jeden drink za druhým, vína a piva tekly proudem. Už jsem nepila. Od Jany narozenin jsem držela jakousi pomyslnou hranici únosnosti, kdy jsem věděla, že teď už mám dost a musím pít pouze vodu. Než jsem pak šla spát, byla jsem relativně v pořádku a ráno mi nebylo špatně. Parket se…

KNIHA

11. kapitola (1.část)

21. 9. 2020

No tak teď jsem byla ráda, že dělám křena. Být v té sauně sama, tak by mě ochromil strach, z Petra totiž nekoukalo nikdy nic dobrého. A díky jeho věčnému stalkování jsem se v jeho přítomnosti vůbec necítila bezpečně. Chlípně se usmál a sedl si rovnou naproti mně. Zády se opřel o stěnu a sundal si prostěradlo, abych měla přímý výhled na jeho přirození. Odvrátila jsem hlavu a křečovitě sevřela…

KNIHA

10. kapitola

14. 9. 2020

„Rebeko!“ zakřičela na mě Jana z druhé strany cesty a rozeběhla se ke mně.  „Nemůžu dýchat…,“ sípala jsem a přerývaně se snažila dostat do sebe alespoň kousek kyslíku. „Máš záchvat úzkosti,“ ozřejmila mi bez větších emocí, přehodila si kabelku přes rameno a chytla mě kolem pasu.  „Dýchej. Pomalu. Koukni na mě. Rebeko! Podívej se na mě a dýchej. Tak, zhluboka. Nádech a výdech. Znovu. Nádech a výdech…“ Vyděšením jsem…

KNIHA

9. kapitola

7. 9. 2020

Celý týden byl zticha. Neozval se, neukázal. Začínala jsem mít podezření, že někam zmizel. Odjel bez rozloučení, jak o tom v sobotu mluvil. Já rozhodně nebyla žádný závazek, takže neměl jediný důvod se ohlížet. A co víc, utvrdil mě v tomto přesvědčení středeční večer, který jsem strávila proklepáváním pana Skota. Tomáš musel odjet někam na služebku a já si otevřela víno a brouzdala si internetem. Nevím, kde se vzala…

KNIHA

8. kapitola

7. 9. 2020

Vůbec netuším, jak jsem dojela domů. Celou cestu jsem byla úplně mimo, řidič mě dokonce musel několikrát oslovit, že už jsme na místě. Stála jsem pak chvíli přede dveřmi a nemohla jsem se přinutit vejít. Naštěstí doma nikdo nebyl. Hodila jsem na botník kabelku, vyzula si boty a ihned zamířila do koupelny. Svlékla jsem si šaty a pak je prudce strčila do koše, do kterého jsem ještě i…

KNIHA

7. kapitola

23. 8. 2020

Ocitla jsem se v malé chodbě, ze které vedly tři schody rovnou do obrovského obyváku. Po celé délce byl prosklený a měl neuvěřitelný výhled na město. Zajíkla jsem se ohromením. Bylo to neskutečné.  Všude kolem mě obklopovaly bílé stěny, na kterých visely avantgardní obrazy. Absolutně jsem nedokázala rozpoznat, co chtěl jejich prostřednictvím autor vyjádřit. Uprostřed místnosti pak stál velký kožený gauč bílé barvy, na kterém ležely přehozy z kožešiny. Napravo od…