Explore

KNIHA

KNIHA

11. kapitola (2.část)

28. 9. 2020

Kolem deváté jsme už byli všichni namačkaní v malém prostoru baru U Kormidla. Na alkoholu se znovu nešetřilo. Lítal jeden drink za druhým, vína a piva tekly proudem. Už jsem nepila. Od Jany narozenin jsem držela jakousi pomyslnou hranici únosnosti, kdy jsem věděla, že teď už mám dost a musím pít pouze vodu. Než jsem pak šla spát, byla jsem relativně v pořádku a ráno mi nebylo špatně. Parket se…

KNIHA

11. kapitola (1.část)

21. 9. 2020

No tak teď jsem byla ráda, že dělám křena. Být v té sauně sama, tak by mě ochromil strach, z Petra totiž nekoukalo nikdy nic dobrého. A díky jeho věčnému stalkování jsem se v jeho přítomnosti vůbec necítila bezpečně. Chlípně se usmál a sedl si rovnou naproti mně. Zády se opřel o stěnu a sundal si prostěradlo, abych měla přímý výhled na jeho přirození. Odvrátila jsem hlavu a křečovitě sevřela…

KNIHA

10. kapitola

14. 9. 2020

„Rebeko!“ zakřičela na mě Jana z druhé strany cesty a rozeběhla se ke mně.  „Nemůžu dýchat…,“ sípala jsem a přerývaně se snažila dostat do sebe alespoň kousek kyslíku. „Máš záchvat úzkosti,“ ozřejmila mi bez větších emocí, přehodila si kabelku přes rameno a chytla mě kolem pasu.  „Dýchej. Pomalu. Koukni na mě. Rebeko! Podívej se na mě a dýchej. Tak, zhluboka. Nádech a výdech. Znovu. Nádech a výdech…“ Vyděšením jsem…

KNIHA

9. kapitola

7. 9. 2020

Celý týden byl zticha. Neozval se, neukázal. Začínala jsem mít podezření, že někam zmizel. Odjel bez rozloučení, jak o tom v sobotu mluvil. Já rozhodně nebyla žádný závazek, takže neměl jediný důvod se ohlížet. A co víc, utvrdil mě v tomto přesvědčení středeční večer, který jsem strávila proklepáváním pana Skota. Tomáš musel odjet někam na služebku a já si otevřela víno a brouzdala si internetem. Nevím, kde se vzala…

KNIHA

8. kapitola

7. 9. 2020

Vůbec netuším, jak jsem dojela domů. Celou cestu jsem byla úplně mimo, řidič mě dokonce musel několikrát oslovit, že už jsme na místě. Stála jsem pak chvíli přede dveřmi a nemohla jsem se přinutit vejít. Naštěstí doma nikdo nebyl. Hodila jsem na botník kabelku, vyzula si boty a ihned zamířila do koupelny. Svlékla jsem si šaty a pak je prudce strčila do koše, do kterého jsem ještě i…

KNIHA

7. kapitola

23. 8. 2020

Ocitla jsem se v malé chodbě, ze které vedly tři schody rovnou do obrovského obyváku. Po celé délce byl prosklený a měl neuvěřitelný výhled na město. Zajíkla jsem se ohromením. Bylo to neskutečné.  Všude kolem mě obklopovaly bílé stěny, na kterých visely avantgardní obrazy. Absolutně jsem nedokázala rozpoznat, co chtěl jejich prostřednictvím autor vyjádřit. Uprostřed místnosti pak stál velký kožený gauč bílé barvy, na kterém ležely přehozy z kožešiny. Napravo od…

KNIHA

6. kapitola

18. 8. 2020

Pátek tu byl rychleji, než jsem čekala. Janča celý den pobíhala po kanceláři a skoro až otravně nadšeně štěbetala. Vždy své narozeniny strašně prožívala. Já už se také netvářila jako příbuzný rodiny Adamsů a kus té její euforie se přenesl i na mě. Rezervace v baru byla na sedmou večer, takže jsem měla dost času zajet ještě domů a připravit se. Sam mě nadšeně vítal, povídal mi, jaký měl…

KNIHA

5. kapitola

11. 8. 2020

„To, co se stalo dnes v kuchyňce…“ „…se už nebude opakovat.“ dokončil za mě větu. Ač jsem měla v úmyslu říct to sama, z jeho úst mě tato slova překvapivě zabolela. Nevím, proč jsem čekala, že bude alespoň trochu bojovat. Jsem blbá. „Fajn.“ zašeptala jsem, ruce jsem si položila do klína a zadívala se na ně.  „Protože jsi vdaná.“ pokračoval. „Ano.“ přikývla jsem, pořád pohled upřený dolů. „Protože tvé manželství je…

KNIHA

4. kapitola

3. 8. 2020

Dnes jsem jela do práce podstatně dřív. Díky brzkému vstávání jsem dokázala vyrazit už po sedmé. Sama vezl do školy Tomáš. Já si potřebovala připravit podklady k reklamě, kterou jsme plánovali poslední týdny. Nebylo to úplně jednoduché, hlavně pro mě. Potřebovala jsem totiž z každého oddělení dostat nějaké informace, návrhy a připomínky a pak je kompletovat do jedné složky, kterou bylo nutné dnes odevzdat. Většinu práce jsem měla hotovou, ale…

KNIHA

3. kapitola

27. 7. 2020

Pak přišly horší a lepší dny. Snažila jsem se zaměstnat hlavu, abych se duchem neustále nevracela do té proklaté tmavé místnosti plné máty. V práci jsem se zahrabala do papírů, tabulek a telefonátů, doma jsem se snažila 100 % svého času věnovat Samovi. Na jednu stranu jsem byla vděčná, že to dopadlo tak, jak to dopadlo. Pod vlivem alkoholu bych asi dovolila sama sobě překročit hranici. Na druhou stranu…