ZIVOT

Křivka vztahu- letíme dolů.

28. 4. 2019

Hledím na něj a vím, že teď je ta správná chvíle. Snažím se poznat to známé jiskření v očích, najít samu sebe hluboce zakořeněnou uvnitř něj, ale vše se vytrácí. Každým dnem jsme si více cizí. Jak by ne, když odchází do práce než se vzbudím a vrací se ve chvíli, kdy se jdou děti koupat. Zastesknu si za dny, které jsme společně trávili v posteli a celý den se vydrželi dívat na maraton Pána Prstenů. Kdy vše bylo tak jednoduché, bez větší odpovědnosti a závazků. Vracím se v myšlenkách ke chvílím naprosté svobody, naplněných doteky a vyznáním.

Přijde mi, že od té doby uplynula snad věčnost. Celý život se nám přetočil o 180 stupňů a najednou jsme tady, v tichém pokoji zatím co vedle oddechují dvě malé děti a my si nemáme co říct. Dny jsou stejné, splývají mi v jedno. Nekonečný kolotoč, který skončí v půl deváté večer a přijde chvíle, která by měla být jenom a pouze naše. Jenomže na to už jsme oba dva utahaní. Díváme se tupě do televize, nemluvíme. Do hodiny slyším na druhé straně gauče naprosté ticho, tak se zvednu a jdu taky spát.

Jsme jako na houpačce. Nemáme na sebe čas, neřešíme to a křivka se pomalu sune níž a níž. Až dosáhne bodu, kdy se buď vše roztříští nebo vyletí zpět nahoru. Vždy cítím moment rozhodnutí. A pokaždé jej přiměju, aby si uvědomil, že je to teď nebo nikdy. Zatím se nám podařilo jí pokaždé pozměnit směr. Jak dlouho ale budeme takto úspěšní?

Nebudem si lhát, děti vztahy změní. Najednou nepoznáváte jeden druhého a bohužel, není čas na to začínat k sobě pronikat od začátku. Prostě na to nikdo nemá energii. Troufám si říct, že i díky tomu tolik mladých manželství končí rozvodem. Čas pracovat na sobě přichází až ve chvíli, kdy nás děti opouštějí a my utíkáme znovu jeden k druhému a zažíváme znovuzrození manželství.

Co ale dělat do té doby?

Ráda bych napsala univerzální radu. Něco, co nám pomohlo, co je zaručeně ta správná cesta a volba. Bohužel nic takového nemám. Jediné, co bych řekla- ten čas si najít stůj co stůj. Vztahy jsou těžké a komplikované, pokud však dva chtějí- OBA DVA- najdou společně cestu jak z toho vybruslit a neztratit jeden druhého. Chce to vnitřní sílu a odhodlání. A hlavně- velkou dávku lásky a pochopení.

Nechci, aby článek vyzněl negativně nebo depresivně. Vyznívá však reálně, tak jak to ve skutečnosti ve velké většině manželství s příchodem dětí bývá. Nemám potřebu si hrát na dokonalou rodinu a to poslední, co chci je, abyste mě tak vnímaly vy. Všichni máme svoje problémy, ale tady ten, to postupné odcizování, je určitým způsobem globální vzorec, který nás všechny spojuje. Nebo tedy většinu z nás 🙂

Naše křivka se poslední dobou sune spíše dolů. Myslím, že je to tím, kolik jsme si toho na sebe oba naložili. Manžel teď pracuje skoro neustále, aby si mohl dovolit v květnu 2 týdenní dovolenou a já řeším rozhodnutí tak velké, že nám to vše může změnit život- jestli k lepšímu nebo k horšímu nelze říct a to je přesně ted důvod, proč se tak obávám.

Pomalu padáme dolů, ale tentokrát vidím bod vzestupu. V květnu si dovolíme být poprvé po 6 letech společně bez dětí, čeká nás dovolená snů a já tak nějak tuším, že přesně to je ten okamžik, kdy začneme společně zase stoupat.

Pokud máte vedle sebe někoho, kdo nedovolí, aby křivka upadala, vyhrály jste jackpot. Já si ale troufám říct, že většina z nás to má podobně, jsme jako na houpačce a snažíme se vší silou se na ní udržet a nevyletět.
Myslete na vás jako na team. Připomínejte si hezké chvilky, dotýkejte se, mluvte. Najděte v sobě pochopení, odpuštění, trpělivost a lásku. Držte se toho. Přestaňte si stěžovat a podívejte se na to, co máte. Jsou na světě lidé, kteří by z fleku vyměnili jejich život za váš. Važte si každý den, i ty těžké- pouze díky nim pak oceníte krásu ostatních. Díky nim rosteme.

A já vám řeknu jedno- věřím celým svým srdcem, že se nám tu houpačku nakonec podaří zkrotit, ubrzdíme šílenou rychlost, seskočíme dolů a svět bude zase v rovnováze.

Fotky od skvělé Bětky- stránky ZDE.

  • Reply
    Suee
    29. 4. 2019 at 17:59

    Souhlasím je to tak a opravdu je hodně jednoduché spadnout úplně dolů… a pak přijde nějaká jiná , která má ten čas,chuť, pochopení a muž se může ztratit v nenávratnu ani nevíme jak.mam skvělého muže a naštěstí se nám nic podobného nestalo. Děti už jsou větší 6 a 8 a toho času na nás 2 je víc a víc, takže to chce vydržet a doufat, že to druhá strana též ustojí 🙂 a najít si opravdu aspoň občas ten čas jen pro 2!

    • Reply
      Lucie
      29. 4. 2019 at 18:44

      tak je potřeba dávat bacha, aby nikam jinam jít nechtěl 🙂 ale je to boj, ne že ne… Z obou stran bych řekla

  • Reply
    Ajka
    29. 4. 2019 at 18:57

    Krásně napsané opravdu z nitra 🙂 Sama cítím, že na sobě s manželem cítíme velký tlak a vše se točí kolem prcka. Bohužel jsem získala novou zkušenost v případě mých rodičů. Když jsem předloni měla svatbu, byl to můj vzor, pravá láska, 25 let. No a dneska rozvedení, nečekala bych to nikdy. Jsem z domu tři roky, jediné dítě, zůstali doma sami a asi je potkala nuda, přišla do toho jiná žena a stalo se co se stalo. Je to ponaučení, děti jsou pojitkem, ale vztah postavený pouze na dětech asi taky sám o sobě nevydrží.

    • Reply
      Lucie
      29. 4. 2019 at 20:47

      Bohuzel, zivot je takovy. Bud nas deti rozdeli nebo se stane, ze se z nich stane “nas tivot” a jenich odchodem jaksi skonci. V obou pripadech je asi potreba na vztazich pracovat, i kdyz to kolikrat chceme zabalit. Ale tak nejak vim, ze az jednou ty deti odejdou, bude mi lepe vedle manzela nez abych zustala sama 🤷🏼‍♀️

  • Reply
    Lucie
    29. 4. 2019 at 19:01

    Známe! Nám pomohl slow sex 😉 https://luciemachutova.cz/slow-sex/

  • Reply
    Baru
    29. 4. 2019 at 19:04

    Krásně napsané Luci a ztotožňuji se s tím zcela….. je třeba opravdu na vztazích pracovat a kór, když máme děti, protože to odcizení je taaaaak snadné 🙁

    • Reply
      Lucie
      29. 4. 2019 at 20:47

      Děkuji Barunko. Vzdyt ty vis jak to je ❤️💋

  • Reply
    Ali Čaja z Paláca
    1. 5. 2019 at 6:50

    Pri deťoch je pravda, že ten partnersky život ide trochu na vedlajasiu koľaj ale je na nás, ako to ustojime. Pri jednom, dost narocnom dietati, ktoré si uzurpovalo matku 24hodin denne sme to celkom zvladli a som stastna ze mam doma muza, ktory mi neskutocne pomahal, lubil nas a stal za kazdym mojim rozhodnutim. Dokonca mi doprial aj cas na moje konicky (joga, knihy, blog). Čakáme teraz druhe a ja som zvedavá ako to bude nadaľej fungovať ale pevne verim ze som si vybrala dobreho partnera ktorý sa nehanbi za city ani za rodinu, je vyzraly aj šikovny. Prvy rok je jasne ze sa svet bude tocit okolo miminka ale casom sa to utrasie a opäť si najdeme cas na seba. Dôležité su kompromisy a empatia jeden k druhemu. Aby obaja rodicia mali svoje vnutorne pocity upokojene, vo vztahu su stale dvaja nielen jeden 😊.
    Drzim palce a prajem prijemnu dovolenku.

  • Reply
    Liby
    6. 5. 2019 at 10:00

    Někdy děti a práce a vytíženost manžele odcizí, ale někdy mohou právě ty děti i na dlouhý čas spojovat vztah, který by jinak nevydržel… Rozpadá se tak i vztah kdy není dítě, a přijde náročná životní situace. ..je to strašně individuální… jinak moc hezky, citlivě napsáno. Držím palce.

  • Reply
    All About Candy's life
    17. 5. 2019 at 8:50

    My jsme teď měli krizi našeho vztahu, naše budoucnost, můj sen si vzít mého nejlepšího kamaráda, se rozpadnul na malé kousíčky! Měli jsme po 8 letech krizi, on nevěděl co dál a já nevěděla co teď. Ale ani jeden nedokázal odejít, přestala jsem v tu chvíli bojovat. On ale bojovat začal.

    Bylo to těžké a teď musím, říct, že je to zase na dobré cestě. Hold teď svatba nebude ale bude něco jiného.

    Držím palce jak to zvládnete, chce to bojovat a nevzdávat to! ♥

    • Reply
      Lucie
      30. 5. 2019 at 8:08

      přeji hodně sil a ať to dopadne vše dobře 🙂

  • Reply
    CervenkaObecna
    30. 5. 2019 at 19:17

    velký respekt za tento článek!!! držím vám palce, aby křivka stoupala vzhůru a pracovali jste na tom oba.

Odpovědět