Instagram

ZIVOT

Maminky všech zemí- spojte se!

7. 4. 2019

Jsme ženy, jsme matky a je v naší přirozenosti pečovat o ty druhé, i když mnohdy máme pocit, že to nezvládáme. A tento pocit získáváme pouze a jedině tím, co nám bylo vkládáno do hlavy. Kam jsme všechny směřovány. Už v průběhu těhotenství se začínáme dělit a škatulkovat- tam je biomatka, tam je úzkostlivá matka, tam je bohémská matka, tam je matka zlatokopka, tam je matka generál… Tohle si ale děláme pouze my samy. Ženy.

Neříkám, že já jsem byla jiná. Nebyla. Určitě jsem občas byla vůči jiné ženě i horší, než bych vlastně chtěla. Ale v té době jsem si to neuvědomovala. Nějak mi nedocházely souvislosti, že právě my bychom měly u sebe držet co nejvíc a ve chvíli, kdy se staneme matkami se semknout a ne si vzájemně vmetat do tváře naše vlastní patenty na rodičovství.

Víte o čem mluvím? Snad každá jsme zažila příval nevyžádaných rad, jak co dělat, kdy to dělat, proč to dělat, kde to dělat a pod. A tyto rady přicházely jak od cizích, tak od vlastních. A stalo se- zvláště pak u prvního dítěte- že nás vyvedly úplně z rovnováhy a začaly jsme zpochybňovat vlastní úsudek a schopnosti. I když si troufám říct, že svoje dítě známe my samotné nejlépe a snažíme se udělat pro něj to nejlepší na základě našeho přesvědčení.

Jiné je to samozřejmě s radami, o které prosíme.

Tímto bych se vlastně chtěla dostat k tomu, jak se my ženy k sobě chováme obecně. Jak k sobě dokážeme být zlé, vyvyšovat se jedna nad druhou, stavíme se do opozice a pomlouváme se.

Ve chvíli, kdy nastane přerod v matku, srdce se nám otevřou a zvětší. Snad to tak nepociťuji pouze já 🙂 Po dvou dětech mě rozpláče jakákoliv Disneyovka 😀 U mě tedy nastala velká změna. Obrovská. Už šestým rokem jsem zodpovědná za další 2 lidské bytosti a díky tomu vím, jak je to náročné a v určitých chvílích přímo nad lidské síly. Stala jsem se nesoudící a schovívavou. Začala jsem nás bránit. Bohužel díky tomu se pro mě stalo nepochopitelným, že to tak nemá každá z nás (vím jak naivně to zní, ale o kolik by pro nás bylo vše jednodušší, kdyby to tak skutečně bylo?).

Děláme si srandu z toho, že tamta maminka je moc úzkostlivá a s dítětem jezdí na pohotovost s každou prkotinou. Jenomže možná se jednou stane, že ta prkotina bude mít základ v něčem vážném a díky ní se vše včas podchytí.

Odsuzujeme maminku, která dítěti nikdy nedá cukr a vytváříme vize budoucnosti, kde si chudák malý bude schovávat pod matrace čokolády a bonbony, aby mu je matka nevzala. Nenapadne nás však, že v dnešním světě, kdy můžeme jíst cokoliv a v jakémkoli množství, se vytrácí zdravý balanc a kvalita potravin je těžce podprůměrná. A že možná tato maminka ukotví v dítěti vzorec, kterým se bude řídit po zbytek života a automaticky, bez sebezapření a obětí, bude jíst přirozeně zdravě a nikdy nebude řešit diety a jiné zdravotní komplikace vyplývající z nezdravého jídla.

Koukáme přes prsty na maminky, které nastupují brzy do práce a dítě dají do jeslí. Myslíme si o kolik jsme těmi lepšími, protože my jsme přeci s dětmi doma celé 3 roky, přinášíme oběti. A realita může být v konečném důsledku úplně jiná. Možná ta matka, která chodí od roku dítěte do práce, se v pět večer vrátí domů, stráví s ním 2-3 hodinky, kdy mu věnuje svou 100% pozornost. A maminka, která je doma už 3 rokem, je kompletně uštvaná, vyšťavená, vyhořelá a nemá sílu si od rána do večera stavět bábovičky, tak strčí na celý den dítěti do rukou telefon.

Posmíváme se maminkám, které tráví svůj čas na modrém koníkovi. Děláme na ně parodie, píšeme články, atd. A přitom někde je pouze maminka, která je třeba sama a jediné místo, kde se může “vypodvídat” a najít si komunitu, pochopení a povzbuzení, je tam. Nemít toto místo, třeba se už hroutí v depresích…

Vše funguje z obou stran. Nemáme tedy vůbec právo vynášet soudy, ukazovat prstem, posmívat se, pomlouvat, dělat rádoby vtipné parodie na jiné matky. To, co vnímáme a jak je pouze náš pohled v danou chvíli, ale celá ta situace může vypadat a být úplně jiná.

Tento článek jsem napsala po shlédnutí jedné parodie na matky. Zaskočilo mě, že toto šířila nastávající maminka, známá osobnost a člověk, který sám sebe prezentuje jako milujícího a nekonfliktního. Bylo to poprvé, co mě něco tak negativně zasáhlo.

Jediné, co bych vám všem chtěla předat dál, je tolerance. A nadhled. A také trošičku právo na to dělat chyby 🙂 Pomáhejme si místo podkopávání nohou a raději si 10x hryzněme do jazyku, než šířit negace dál do světa 😉

Setkaly jste se s něčím podobným? Jak to řešíte? Jaký názor na to máte?

Fotky jsou od skvělé Bětky Penkalové.

Outfit:

Já: Klobouk HM / Tričko a Jeany Zara / Kabát Beaumont Amsterdam / Boty Ecco / Kabelka Rebecca Minkoff
Laura: Čelenka Little People / Kabát Zuppa / Legínky HM / Boty Ecco
Filip: Čepice a Kalhoty Little People / Bunda Zara / Boty Frodo

  • Reply
    Veronika
    8. 4. 2019 at 17:46

    Ahojky…

    Ja ti nevim holka..
    Z tveho clanku mam opravdu velmi zvlastni pocit.. Na jedne strane s tebou souhlasim, ze tolerance ano, ale na druhe mi vadi, ze co se tyka deti se nevyplati delat chyby..

    Vse ma sve PRO a PROTI..
    Treba ten brzky odchod do prace.. matka ma byt s ditetem minimalne 2 roky.. Pokud si chci dite uzit a vypiplat si ho, tak se prece nepozenu hned do prace.. Nevim proste..

    Nase babicky byly s detma doma a nasi pani rodicove jsou uplne na jine urovni nez jsme my.. posledni generace..( 20-30 let)
    Ja to treba vidim u nas v rodine.. Nas vekovy rozdil se sestrou je temer 20 let a ty rozdily ve vychove jsou markantni.. Ale to je samozrejme i dobou.. BIOmatky? Vazne? Ja jsem velmi za zdravou stravu, ale nektere to prehaneji..

    Ono je sice hezke, nesirit negaci, ale mame se divat s ukousnutym jazykem na neco nespravneho? A delat ze se nic nedeje a mit slunickovou naladu?
    Ja sama jsem velmi uprimna osoba a kdyz se me nekdo zepta na muj nazor, tak ho reknu.. Moje nejlepsi kamaradka je za to rada, kdyz dela pitominy, tak je potreba ji nekdy otevrit oci..A plati to opacne..

    No necham mudrovani. jak jsem jiz psala nahore, tvuj clanek ve me opravdu zanechal smisene pocity a sama nevim jestli me nazlobil a nebo potesil.. To zjistim az s odstupem casu, az v klidu o tom popremyslim..

    Veru..

    • Reply
      Lucie
      8. 4. 2019 at 18:16

      Úplně v pohodě, každý to vidíme jinak a to je dobře. Na co jsem se snažila apelovat je tlak žen na ženy, kdy se snažíme jedna druhou měnit k obrazu svému. Zda někdo prehání v tom, že je bio, to sama nedokážu a ani nechci posuzovat. Chápu nutnost být s dítětem minimálně do 2 let, na druhou stranu pokud není cesta jinde (jako kvůli financím nebo jiným vážným důvodům), chápu i to. Snažím se vše vnímat a mít otevřenou hlavu. Ale teď pořád mluvím o rodičovství jako takovém, kdy se snažíme těm dětem něco předat a staráme se. Vůbec jsem nemluvila o tom, když je evidentně rodičem někdo, kdo by jím být neměl… Takže tak 🙂

    • Reply
      Bára
      8. 4. 2019 at 21:46

      Ahoj,

      A co je podle tebe nesprávně? Pro tebe to tak může být, ale jiná maminka jde svou cestou a co je pro tebe nesprávné, může být správné pro ni.

      Někdo prostě neumí být s dítětem 24/7, ale jak píše Lucka, pak mu dá ze sebe všechno.

      Neodsuzuj, nezasahuj, raději otoč hlavu jinam 😉 starej se o své děti a nechej ostatní maminky, aby se staraly o ty své 😉 věř, že dělají vše proto, aby byly jejich děti šťastné 😉

      Luci, moc pěkný článek.

      • Reply
        Lucie
        9. 4. 2019 at 06:38

        Děkuji, tak nějak jsem to myslela… 🙂

    • Reply
      Jarmila
      30. 4. 2019 at 18:45

      Já plně souhlasím s Lucií. Reagovala bych jen v akutních případech – třeba nebezpečí pádu apod.. Jsem už babička a snaše ráda poradím, pokud se zeptá. Pokud ne, nic nevnucuji. Můj nejmladší syn byl hyperaktivní a vyslechla jsem si spoustu “rad” od lidí, kteří vůbec nevěděli, co to obnáší. Nejčastěji mi vyčítali, že mu nedám ” na zadek”. To jsem fakt viděla rudě.

  • Reply
    Gabina
    9. 4. 2019 at 13:32

    No, tak ja ziju v zahranici a dala jsem vsechny tri deti v peti mesicich do jeslicek. A tedy – nemyslim si, ze jsem horsi matka nez nektera z vas.
    Takze ja diky za clanek, Luci!

    • Reply
      Lucie
      9. 4. 2019 at 14:23

      Děkuji Gabi, ja mylsím, že jsme v mnoh ohledech trošičku zhýčkaný tím, jaký druh rodičovské dovolené máme 🙂 Co by za to maminky v jiných státech daly…

  • Reply
    Platan
    9. 4. 2019 at 19:26

    Zaujímavá, príjemne pozitívne ladená úvaha. Zaujímavé čítanie 🙂

  • Reply
    Baru
    9. 4. 2019 at 20:56

    Luci, shovívavost a tolerance, to je to, co bychom si opravdu měly vzít všechny maminky k srdci. Souhlasím s Tebou.
    On žádný učený z nebe nespadl a věřím v to, že většina maminek dělá to nejvíc co může pro své děti.
    I já, než jsem měla sama děti jsem měla trošku vyhraněné názory na to, jak by se mělo dítě vychovávat a jak to chci a jak to nechci. Co si budeme povídat, realita je prostě jiná :D. Ale tím nemyslím, že špatná, protože až s příchodem dítěte matka pozná, co to opravdu znamená, mít dítě a jak dané dítě reaguje na dané podněty a co ho dělá šťastným a zároveň, co dělá šťastnou mámu. Každá z nás pochází z jiné rodiny, z jiné části ,,světa,, , má od mala naučené a okoukané různé vzorce chování, obklopuje se různými lidmi a to nás všechny zcela ovlivňuje. Ať už k tomu, abychom vychovávaly děti dle vzoru, který máme a nebo naopak úmyslně jinak. Základem je, dělat vše srdcem a nezbláznit se z toho, protože v dnešní době je nepřeberné množství informací a zdrojů, které máme k dispozici a člověka občas nějaké názory vykolejí. Já taky žila v domění, že mé dítě bude mít dudlík od narození tak do roka, kojit budu rok, když to půjde, bude spát od malička samo v postýlce a bude tím pádem naučeno krásně spát samo, bude jíst jen zdravou stravu, nejlépe budu vše vařit, nikdy neuvidí cukr, mouku atd. atd. …. chacháááá – ono to tak není a já jsem vlastně ráda, protože jsem dospěla a pohled mám již jiný. A co se týče rad ostatních – já mám na to jeden názor a to je ten, že nevyžádané rady jsou zcela zbytečné!!!! a tím by se mělo řídit dost lidí – nejen maminky, ale i příbuzní či kolemjdoucí :d :d … Ne, že by mi bylo vše fuk, ale myslím si, že pokud naše děti nejsou v ,,ohrožení života,, díky někomu, kdo vychovává své děti jinak – tak je zbytečné plýtvání energií cokoliv řešit- ušetřili bychom si všichni spoustu času a nervů . Amen

Odpovědět

Instagram