Instagram

ZIVOT

Obavy a strach influencerů

15. 3. 2019

“Čísla mě vůbec nezajímají.”

První lež 90% influencerů.

Píši článek. Makám na tom několik dnů. Přemýšlím nad tím, jaké fotky se k tomu budou hodit a zjišťuji, že nemám v záloze žádné. Přemýšlím, kdo mě vyfotí, kde mě vyfotí a jakou emoci chci předat. Plánuji vše s týdenním předstihem a stejně, poslední úpravy bývají zpravidla hodinu před publikací článku. Dolaďuji poslední detaily a snažím se, aby v čtenářích všechny zvolené věty vyvolaly kýženou reakci a emoci. Hlavně nebýt kontroverzní, hlavně nebýt kontroverzní…

Nastal čas uveřejnění článku a já rozposílám informaci na všechny sociální sítě. Věřím, že zaujme, že si jej přečte co nejvíc lidí.

A bojím se. Přichází strach a nervozita a notná dávka nejistoty.

Co když to nikoho neosloví? Co když nikoho nebude bavit? Co když jej pochopí jinak než bylo míněno? Co když…

A lidi, kteří vás sledují, narazí na výzvu k článku. Někdo ho otevře, někdo ne a někdo si ho odloží na později a možná pak na něj úplně zapomene. A já sedím u kompu a sleduji vaše reakce. Sedím u mobilu a čekám, jestli mi někdo něco napíše.

Vytvářím si komunitu, která je pro mě důležitá. Jste to vy, kdo mi dáváte tu energii dělat, co dělám a chtít to dělat. Každý jeden komentář je důležitý. Každá reakce, zmínka a já s vámi komunikuji moc ráda. Je to v podstatě gro každého blogera- KOMUNITA.

Tím, jak si ji vytváříme, jak je časem větší a větší, přichází po hromadě práce a času i malá odměna v podobě spoluprácí. Jsem přesvědčena, že každý bloger- srdcař je uzavírá pouze tehdy, pokud cítí, že je to tak správně. A vím, že minimálně 60% nabídek odmítne, protože se neshodují s jeho přesvědčením, nebo vám nemají co dát.

A tady přichází další úskalí, další obava. A to jak spolupráci vezme komunita. Ony reklamy tady byly vždy a vždy taky budou. Pouze my vnímáme jinak reklamu v televizi a jinak na sociálních sítích od našich oblíbených “influencerů”. Proč tomu tak je, netuším. Přeci od lidí, které rádi sledujeme, věříme jim a komunikujeme s nimi, bychom měli spíše brát reklamu, protože to co propagují, jsou věci se kterými jsou 100% stotožněni a něco vám chtějí dál předat, ne? Nebo to špatně chápu? Pak jsme my všichni trestaní, že jsme si dovolili vzít něco zadarmo- a to absolutní ignorací příspěvků. Když se podívám na většinu postů blogerů, influencerů, kde mají reklamu, zájem o příspěvěk je mnohonásobně nižsí než u ostatních fotek. Jakoby nálepka “spolupráce” byla jakýmsi šarlatovým písmenem. Děláme psí kusy, abychom alespoň fotkou zaujali a dostali od vás nějakou odezvu.

A teď vám řeknu proč tomu tak je. Nejde o ta čísla a v podstatě jde o ně hodně. Abych to vysvětlila- hromada z nás vyhlašuje, že se o čísla nezajímá. A ona je to na jednu stranu pravda. Občas. Ale myslím, že většina z nás se na svoje statistiky čas od času podívá a pokud to neustále klesá, je tak trochu zklamán tím, že za jeho snahu se mu nedostává odměny. A u spoluprácí je to mnohem horší.

Vemte si příklad. Já vezmu nabídku, protože je to třeba firma, kterou mám ráda a hrozně mě potěší, že si vybrali zrovna mě. V mnoha případech jako první věc chtějí zaslat dosahy stories a postů. Už v té chvíli se rozhodují, zda s vámi chtějí nebo nechtějí navázat spolupráci (což samozřejmě chápu, v dnešní době je těžké rozeznat co je pravé a co není). Pokud nechtějí dosahy hned na začátku, chtějí je po tom, co vše odprezentujete. A dostávám se k jádru věci. Tohle je totiž jedna z věcí, která zajímá a trápí každého z nás.

Pokud vezmu spolupráci, cítím zodpovědnost. Firma mi věří, vkládá do mě jakousi naději, že ji pomůžu s tím, co potřebuje. A já chci této víry dostát. Jenomže k tomu potřebuji svoji KOMUNITU. Vaše reakce je pak mým zrcadlem. Pokud se posty s reklamou odignorují, staví nás to do špatného světla a mnohdy máme my sami ze sebe dost rozporuplné negativní pocity. Co vám budu říkat, je to ostuda. Proto kolikrát tak řešíme srdíčka, komentáře a teď už nově i stories. Protože chceme svoji práci dobře odvést jak už pro vás, tak pro ty, kteří se rozhodli s námi spolupracovat.

Je potřeba si uvědomit, že každý bloger, influencer je pouze tak silný, jak silným ho uděláte. Úspěšný pouze na základě vás, vašich lajků, komentů, vašich soukromých zpráv, reakcí.

Dostat se s IG někam dál je v dnešní době už skoro nemožné. Prostě vás “algoritmus” nikam nepustí. Ale i s menším počtem můžete udělat velké věci.

Vlastně jsem dnes chtěla pouze vysvětlit a ukázat některé věci. To, co vidíte na obrazovkách, je jiné než to, co se děje za nimi. Vidíte usměvavou tvář v objetí květin, s paprsky sluníčka ve vlasech. Po postnutí této dokonalé fotky je ale před telefonem někdo, kdo doufá, že vás zaujme, že oceníte tu energii a práci s jednou fotkou (místo světlo, úprava, atd).

Já osobně jsem na IG už tak trošičku zanevřela. Nepostuji každý den, trávím na něm pořád méně a méně času, za což jsem malinko šikanována a persekuována přimo IG, kdy mi bere čísla po desítkách. Už měsíc jsem se nehnula z místa. A i když mě to občas zamrzí, už nad tím mávu rukou a dělám si své. Třeba videa, která mám fakt ráda 🙂

Poslední věc. Hodně se teď řeší dokument Followme. Já tvrdím už rok, že je důležité býti i na soc.sítích jistým způsobem skutečný a reálný. Stojím si za tím a budu si za tím stát asi navždycky. Nejde totiž pouze o texty. Jde i o fotky. Můžou být hezké, nastajlované, ale pořád musí vyzařovat jakousi autentičnost. Tak to vnímám já. Proto mi posledně přišlo dosti úsměvné, když jsem narazila na jednu fotku z kavárny. Zhruba týden- dva předtím jsem tam byla s Miškou z yummymummyfoodie. Šly jsme tam cíleně, protože je to krásná růžová kavárna a já ji prostě chtěla vidět. Jenomže je malinká. Tak malinká, že byl problém se tam vejít s kočárkem a dvěma dětmi. Natož se nějak fotit. Zvlády jsme to narychlo a bylo celkem zvláštní, jak na nás všichni kolem koukali a čekali, než se zvedneme a odejdeme, protože jsme zabraly nejlepší stůl a u něj se chtěli fotit všichni. Seděli nastartovaní na svých židlích, kolem sebe tašky s věcmi, aby si udělali “dokonalou fotku”, s věcmi, které přinesli pouze k tomuto účelu… No a pak jsem právě narazila na fotku z této kavárny, kde byla holka a kolem sebe měla snad 10 tašek od Fendiho. A já se fakt zasmála. Když jsem si představila celou tu situaci, na tom malém prostoru, jak taková fotka asi musela vznikat… No, zvláštní to svět. Ale asi tam pomalu spějeme, každý do své virtuální reality, kterou si vytvoříme.

Tak snad článek nevyzněl nějak ofenzivně, spíš mi šlo o to trošičku přiblížit, proč nás kolikrát mrzí, že pouze “sledujete” a neprojevujete, že jste tady s námi 🙂

Co si o tom myslíte vy?

  • Reply
    Marcella
    16. 3. 2019 at 9:37

    Ja sledujem zopár blogov a vnímam to asi tak, ženie každý sa blogovania môže uživiť. A ak jednoducho chyba prepojenie medzi reálnym životom a instsgramom, keď niekto píše o svojej práci, deťoch alebo daco, ľudí na tom blogu nebude nič držať. Veľa ľudí sa snaží, ale proste akjetam veľa dovoleniek, veľa nákupov, veľa kaviciek, tak čo ma čitateľ z toho? Dnes chce každý zo sledovania profilu proste niečo mat. Reálne sa inšpirovať.

    • Reply
      Lucie
      16. 3. 2019 at 14:15

      áno, to máte pravdu. Aj keď zvláštne je, že práve tie “nereálne” profily a blogy mávaju zvačša najvacsiu odozvu… Asi chceme všetci snívať 🙂

  • Reply
    Sába
    16. 3. 2019 at 13:03

    Moc hezký a podle mě i pravdivý článek. Sama mám blog apsaba.cz, tedy Andělské pohlazení, kde píši o angeologii, duchovnu, zveřejňuji výklady na týden a horoskopy (ty mají na fb poté úspěch největší), ale také se zajímám o zdravý životní styl, přírodní kosmetiku a péči o naši planetu. Spolupráce žádné nemám (nemám žádný extra dosah čtenářů a ‘rozpovídat’ čtenáře se mi zatím nedaří). A to je ono. Připravím si téma, nafotím fotky (protože na svém blogu používám jen vlastní fotografie), věnuji samotnému psaní článků dost času a stejný čas také postování na IG a FB. A potom čekám a doufám, že článek oslovil, zaujal, líbil se. Čekám na jakoukoliv reakci, komentář, sdílení. Nemůžu říct, že reakce by byly nulové, ale také nejsou bůh ví jak vysoké. Někde zřejmě dělám chybu, ale ještě jsem na ni nepřišla (bohužel). A ono to mrzí. Andělské pohlazení je na světě už pár let (samotný blog pouze rok) a je to pro mě jako dítě. Chtěla bych Vám pochválit blog, teda vzhled, fotografie a články. Určitě se k Vám budu velice ráda vracet. Děkuji za to, že aspoň vím, že nejsem sama, kdo sleduje líbivost toho, čemu věnuje čas, lásku a kus sebe. Přeji mnoho krásných dnů. S Láskou Sába XoXo

    • Reply
      Lucie
      16. 3. 2019 at 14:13

      děkuji moc za tento komentář! Sama nevím, čím to je, že někdo je úspěšnější než druhý. A přitom se třeba snaží stejně. Ale pořád se uklidňuji tím, že pokud to má být a má přijít, přijde to. I čtenáři. I teď nově třeba i sledovatelé na youtube, atd. Jak jsem psala- člověk tak nějak ty čísla řeší/neřeší 🙂 Moc vám držím palce s vaším blogem 🙂

      • Reply
        Sába
        16. 3. 2019 at 15:55

        Děkuji moc 🙂 Nechám tomu volný průběh a budu do toho dávat pořád srdce a kus sebe a ono to ve finále nakonec bude tak, jak má 😊🙏

  • Reply
    Nikola
    16. 3. 2019 at 14:48

    Tak já odpovídám snad potřetí v životě a konečně je to téma, který mě zajímá a na který odpovědět… já jsem totiž ten “sledujici”. Teda do nedávna jsem byla. A to proto, že jsem prostě nevěděla, že je srdíčko tak důležitý. Naopak mi přišlo divný, že všichni moji známý srdickujou každou blbinu… prostě jsem myslela, že tím, že sleduji jsem svůj hlas do “prospechu” influencera dala. Takže ani nemluvím, že bych tomu člověku vůbec psala, protože mu musí psát přece každý a kdo na to má mít čas. Brala jsem to tak, že jsem prostě ohleduplna… no abych to zkrátila… jsem teď aktivni jako blázen, srdickujou, rozklikavam a vůbec objevuji blogy (jako je tento), který jsem nikdy neviděla (a jak bych taky mohla) a zírám… a gratuluju… vypadá to jednoduše, proto by to chtěl dělat každý, a taky podle toho toho je tolik… ale ono je to sakra těžký. Takze jen tak dal a preji jen vetsi osvetu lidem, aby vedeli co vastne maji delat a co se od nich ocekava… ja to totiz nevedela…

    • Reply
      Lucie
      17. 3. 2019 at 10:13

      tak tento komentář pro mě znamená fakt hodně a i kdybyste byla jediná, která začne být aktivnější a podporovat ty, co vám něco dávají, článek měl smysl 🙂

  • Reply
    Platan
    18. 3. 2019 at 20:18

    Myslím, že v dnešnej dobe sa už nie je možné niekam dostať na žiadnej sociálnej sieti, ak nie je nová a nemá ustálené svoje hviezdy. 🙂 A áno súhlasím, čísla do nejakej miery trápia každého z nás. 🙂

  • Reply
    Lucka
    21. 3. 2019 at 19:41

    Četla jsem o tom nedávno nějaky zahraniční clanek. no ono je to tím že lidé nechtějí klikat, komentovat, jen sjíždí feed a maximálně se chvíli zastaví u hezké fotky. Už se ani neproklikavaji na profily často nečtou ani popisek. 15s video je moc dlouhé, shlédnou max 3s, nechtějí psát . E-shopy řeší jak ukázat co nejvíc věci na nejmíň kliku. Najímají UX designéry aby zjistil kde je moc klikání, což lidí odrazuje. Všeobecně informací se na nás valí až moc a lidí jsou v nějaké letatgii, nebo co.😌
    Jinak ohledně spolupráce, já nevím jestli dnes ještě někdo věří tomu, že blogerky postuji produkt jen tak. Ikdyz neoznámí, že je to spolupráce, je mi jasný, že je to reklama.. A už před x lety na ig v zahraničí i jinde byly propagace. Nechápu proč se tomu lidí tak diví a odsuzují to. nebo si do teď vážně všichni mysleli, že ty známý blogerky sdilely celou dobu vše jen proto, že to ony nosí, jedí atd…? To mi přijde naivní představa.

  • Reply
    Zuzana
    21. 3. 2019 at 20:08

    Zajimavy clanek, byt se s nim moralne uplne neslucuju, tak se mi moc pekne cetl. Zkusim napsat svuj pohled na vec a proc zpravidla blogerum reklamni prispevky nelajkuju. Ten duvod je vlastne uplne jednoduchy: protoze to nedelaji zpusobem, aby se mi to libilo. A kdyz se mi neco nelibi, tak tomu nebudu davat lajk, ze jo, logicky. Casto v podobnych clancich ctu, jak blogerky mrzi mala odezva od ctenaru, protoze si s tim davaji praci, blablabla, ale ruku na srdce, podobne hlasy a clanky se zacaly objevovat az v okamziku, kdy se z blogovani stal mozny zdroj obzivy ci privydelku. Maskuje se to sice za apel na city o vynalozene praci, ale ve finale to neni nic moc jineho nez usly zisk a promarnene byznys sance. Prijde mi zvlastni, jak maji blogeri pocit, ze jejich sledujici vuci nic maji nejake povinnosti (takovy to “ja se s tim tady pisu a vy to nelajkujete”), prijde mi to uplne absurdni, vzdycky si predstavim, ze by se takhle vztekala treba profisvadlena (“se vam tady s tim siju a vy to nekupujete”). Problem je treba pro me v tom, jakym zpusobem ceske blogerky reklamu prodavaji, bud se vykrouti s produktem do sprchy, pripadne si ho naaranzuji na nocni stolek nebo na postel s nozkama ditete a textem neco jako “jako kazda maminka chci pro sve dite to nejlepsi,…”, coz logicky nikoho nezaujme, protoze je toho plny instac. Na ceskem instagramu je proste jen par lidi, kteri reklamu umi, napada me treba Nikol Stibrova — ta ma i u reklamnich postu obrovskou odezvu, protoze to proste umi. Proste az budou blogeri delat reklamu dobre, budu jim davat lajky. Pokud je bloger nedostava, evidentne to proste nedela natolik dobre, aby zaujal sve sledujici a firmy tak sazeji na spatne kone.

  • Reply
    Standa
    27. 4. 2019 at 19:45

    Lucie, skvělý článek!
    Strašně Vám fandím.
    Prošmejdil jsem trochu Váš blog a YouTube kanál a vedete si skvěle!
    Říkám to jako ten, kdo také vede blog (není tak velký a doladěný, jako Váš), ale vím co je to nejít spát a upravovat fotky pro nový článek, pracně editovat texty nebo mít naději, že se bude příspěvek lidem líbit a pak někdy i to zklamání, že kousek, do kterého jsem vložil tolik práce a času nemá takový úspěch, jaký jsem předpokládal…
    Každopádně se nenechte nijak odradit – například tím, že někdo v komentářích má jiný názor nebo projeví kritiku.
    Tím, že jste se odhodlala a začala (blog, YouTube kanál) a do teď to nevzdala – jste se dostala do toho necelého 1% opravdu odvážných lidí.
    A i když to, co děláte není dokonalé nebo se někomu nelíbí – neznamená, že byste to měla vzdát – ať si to zkusí sám 🙂
    Protože číst články a koukat na videa (a pak je komentovat) nic to nestojí.
    Vydat dobrý článek nebo video – tak to už je jiné kafe…
    Máte můj obdiv pro Vaši práci!

  • Reply
    Jenovéfa
    28. 4. 2019 at 16:08

    Jo, to znám… to čekání jestli se článek, s kterym jsem si dala tolik práce, a kterej mi prijde fakt dobrej, setká s kýženou odezvou u sledujících… A takovýto “no ták, lidi, komentujte” čekání, páč algoritmus na fb… :-/

  • Reply
    Proprepiaf
    4. 5. 2019 at 13:04

    Ahoj Luci!
    Já jsem ta, co si většinou nečte hned vše poté, co to bylo publikované, ale dávám si to “do šuplíku” a jakmile mám to správné rozpoložení, čtu.
    Tenhle článek mne hodně oslovil. Už přes šest let píšu blog (teď spíš nepíšu než píšu), byla jsem u toho, když tu začal “boom” s mamablogy. První ročník mamablogu roku jsem skončila čtvrtá. Nikdy jsem nepsala pro to, abych někdy něco dostala zadarmo za článek nebo aby mne hltala hromada čtenářů. Prostě jsem jen nějak potřebovala komunikovat s veřejným okolím.
    Poté, co jsem byla bramborová v anketě se mi začalo ozývat spousta firem se spoluprací. A mne to psaní přestalo bavit. Od té doby je to jak na houpačce. Někdy píšu víc, někdy vůbec. Čísla na FB či IG jsem nikdy neřešila (ani jich moc není). Ono mne totiž vnitřně ani neuspokojuje mít nějaká velká čísla. Spíš znervózňuje. 😁 Také proto jsem už dvakrát z anketa ly dobrovolně podstoupila. Nějak mi ten zájem vadí. Inu jsem ajťák 😂
    Ale proč píšu. Díky za vysvětlení s těmi algoritmy na IG. Já si totiž řekla, že alespoň zkusím nějak ta čísla zvednout, jako abych se na té mateřské nějak motivovala k činnosti a čím víc se tomu věnují, tím víc mi ti sledující ubývají a to tedy jednoho fakt naštve a zamrzí – když se snaží 😊 takže koukám, že snahy nechám.
    Moc děkuji za milé články
    Danda

Odpovědět

Instagram