Ač jsem se moc těšila, že budou bílé Vánoce, jako obvykle zima začala před Silvestrem 😀 Nevadí, hlavně, že přišla. Není nic lepšího, než vymrznout na procházce venku, vyblbnout se s dětmi ve sněhu a pak přijít domů a dát si teplý černý čaj s citronem a medem. Chytnout do rukou horký šálek, přiložit si ho ke rtům a cítit na tváři vlhký opar.
Ráda vzpomínám na zimu, když jsem byla dítě. Dívám se Lauře do očí a vím přesně, co prožívá a jakou má radost. Tahám ji na bobech a je to jakoby včera, když jsem v nich seděla já. Cítím pod zadkem každý hrbolek, po kterém cestou přejedu. Cítím sníh v puse, když naschvál padám ze sání, protože je přeci sranda, válet se po zemi. Cítím štípání na tváři, když nešikovně najedu do křoví a jehličnan mi jej odře. Cítím čerstvý sníh pod nohami, jeho křupání a touhu spadnou do něj, abych udělala andělíčka. Cítím vše najednou, naplňuje mě to radostí, i když mi bolestivě mrznou prsty na rukou i na nohou. Slyším jenom její smích, vidím jiskřičky v jejích očích, štěstí z ní prýští a já ji miluji celým svým srdcem. Křičí na mě, zatím co jede z kopce, ať ji chytnu. A když to udělám, vesele to oznamuje tatínkovi.
Řekněte mi, co je lepší, než se prostřednictvím Vašich dětí vrátit v čase a prožívat všechny radosti znovu? Kdo má další šanci vidět svět dětskýma očima? Komu se dostane takové výsady, že se může odprostit od tíhy dospělosti a alespoň na tu chvíli být roven tomu malému človíčkovi, co kolem poletuje a výská radostí?
Miluji ty chvilky a střežím si je v srdci jako největší poklad. A ač je rodičovství častokrát velmi těžké a vyčerpávajíci, misku vah vyrovnává láska, kterou děti projevují i obyčejným úsměvem…
A jak prožíváte zimu s dětmi vy? Zkoušely jste se na ty sáně posadit také a pustit se z kopce? Jestli ne, tak příště musíte! Je to neuvěřitelná zábava. A děti budou nadšené 🙂
Žádné komentáře