V návaznosti na jeden z posledních článků ZDE, jdem dostala moc milou zprávu s jedním důležitým připomenutím. S něčím, co já sama považuji za samozřejmost, takže jsem neměla vůbec potřebu se o tom zmiňovat, ale možná, třeba jenom nevědomky, se toto opomíjí v jiných domácnostech. Takže jsem si jedno ráno přivstala, udělala si horký kafe, zachumlala se do deky a v tichu ještě spícího domu jsem se pustila…
Nedávno kolovala na instagramu taková výzva, kdy jsme sdíleli naše aktuální fotky a zpřed 10 let. Strašně mě to bavilo, už jenom z titulu vidět, kam jsme se všichni posunuli a jak jsme se změnili – kupodivu bych za sebe řekla, že po 10 letech vypadáme dospěleji, vyrostli jsme do krásy a štěstí 🙂 A když jsem se tak dívala na všechny ty fotky, začala jsem přemýšlet, co bych…
Ač všichni koncem roku rekapitulují, zamýšlí se nad uplynulými 12 měsíci a rozhodují se, jaké předsevzetí si stanovit a které skutečně vyplnit, já to chci vzít za jiný konec. Posledních 5 let je ve znamení odsunutí vlastního života, obětí a jakéhosi kolotoče, který ale nemá vůbec nic společného se mnou. Jsem ve stínu a na výsluní jsou oni dva, Laura a Filip. A ač jsem se možná ze…
O tom, že dáme Laurinku na angličtinu, jsem věděla už od narození. Dokonce zde byl i v pár měsících pokus začít s ní už od útlého věku docházet na kurz, ale Laura věděla, co chce a celé to tam prořvala, takže jsem v polovině hodiny zpocená utíkala pryč a už se nikdy nevrátila. Chtěla jsem ji přihlásit na kurz ve 3 letech, kdy nastoupila do školky. Bylo mi…
Vy, kdo mě sledujete, dobře víte, že s podzimem a zimou docela těžce bojuji. Vyjma prosince, kdy se blíží Vánoce a to se naopak měním v Santova elfa a všechny na okolo obtěžuji až přespříliš entuziastickým pojetím svátků 🙂 Do té doby a od té doby, dny prožívám spíše v hodně pomalém a nepříliš produktivním tempu. Do karet mi teď nahrává teplo posledních let, kdy mám krátký rukáv…
A tak tady stojím. Sama, v mračnu vzpomínek a vidím je, jak se batolí. Jak dělají první nejisté krůčky a smějí se u toho, protože mají radost, že něco dokázali. Najednou svět vidí seshora, vše se zdá být menší. Nejistě natahují ručky, potřebují jistotu, že se mají o koho opřít, že jim někdo pomůže. A já je ochotně držím, v tom doteku je všechna láska světa, všechny nevyřčená…
Když jsem dnes ráno vstávala, vážně jsem přemýšlela se na plánovaný výlet vykašlat a zůstat doma. Venku ale svítilo sluníčko a já si nedala možnost začít víc přemýšlet a prostě nás automaticky začala balit. Emča jel totiž na dopoledne na kajak, tak jsem vzala děti a jeli jsme do Prahy na Střelecký ostrov. Od včera tam byl food festival a já potřebovala dětem udělat program. V průběhu dne…
Pokud bych se měla hezky popsat, řekla bych, že jsem pro každou blbinu, jsem produktivní, kreativní a soustředěná. Slova, která už tak hezky nepopisují moji osobnost jsou netrpělivá, panovačná, tvrdohlavá a nervózní. A bohužel, častokrát jsem i perfekcionista. Potřebuji být produktivní, zakládám si na rutině, motivuje mě snaha o dokonalost- a to až do takové míry, že občas skutečně věřím, že dokonalost je reálná a dosažitelná věc 😀…
Když jsem před pár týdny uveřejňovala fotku břicha ve stavu po 2 dětech, nikdy jsem nečekala jak pozitivní reakce vyvolá. Kolik zájmu. Od té doby mi to leží v hlavě a neustále přemítám nad vašimi slovy, nad množstvím komentářů a zpráv, které mi přistály, jak veřejně, tak soukromě. Samotnou mě překvapilo jak drsně bojujeme s tím, jak vypadáme. Nemyslím to, co ukazujeme navenek, ale s tím, co nosíme…
Offline. Slovíčko málokdy používané lidmi, kteří se pohybují ve světě sociálních sítí, reklamy, marketingu, a upřímně, dnes už vlastně i v obyčejném životě. A já to slovíčko přenesla do reality našich dnů. Najednou přišla nějaká krize, pocit, že je vše tak strašně pokrytecké, lživé, že i když se člověk snaží něco vybudovat, padají mu klacky přímo pod nohy (ano! mluvím o tobě IG a tvé snaze nás všechny…