Lucie

Vůbec netuším, jak jsem dojela domů. Celou cestu jsem byla úplně mimo, řidič mě dokonce musel několikrát oslovit, že už jsme na místě. Stála jsem pak chvíli přede dveřmi a nemohla jsem se přinutit vejít. Naštěstí doma nikdo nebyl. Hodila jsem na botník kabelku, vyzula si boty a ihned zamířila do koupelny. Svlékla jsem si šaty a pak je prudce strčila do koše, do kterého jsem ještě i…

Ocitla jsem se v malé chodbě, ze které vedly tři schody rovnou do obrovského obyváku. Po celé délce byl prosklený a měl neuvěřitelný výhled na město. Zajíkla jsem se ohromením. Bylo to neskutečné.  Všude kolem mě obklopovaly bílé stěny, na kterých visely avantgardní obrazy. Absolutně jsem nedokázala rozpoznat, co chtěl jejich prostřednictvím autor vyjádřit. Uprostřed místnosti pak stál velký kožený gauč bílé barvy, na kterém ležely přehozy z kožešiny. Napravo od…

Pátek tu byl rychleji, než jsem čekala. Janča celý den pobíhala po kanceláři a skoro až otravně nadšeně štěbetala. Vždy své narozeniny strašně prožívala. Já už se také netvářila jako příbuzný rodiny Adamsů a kus té její euforie se přenesl i na mě. Rezervace v baru byla na sedmou večer, takže jsem měla dost času zajet ještě domů a připravit se. Sam mě nadšeně vítal, povídal mi, jaký měl…

„To, co se stalo dnes v kuchyňce…“ „…se už nebude opakovat.“ dokončil za mě větu. Ač jsem měla v úmyslu říct to sama, z jeho úst mě tato slova překvapivě zabolela. Nevím, proč jsem čekala, že bude alespoň trochu bojovat. Jsem blbá. „Fajn.“ zašeptala jsem, ruce jsem si položila do klína a zadívala se na ně.  „Protože jsi vdaná.“ pokračoval. „Ano.“ přikývla jsem, pořád pohled upřený dolů. „Protože tvé manželství je…

Dnes jsem jela do práce podstatně dřív. Díky brzkému vstávání jsem dokázala vyrazit už po sedmé. Sama vezl do školy Tomáš. Já si potřebovala připravit podklady k reklamě, kterou jsme plánovali poslední týdny. Nebylo to úplně jednoduché, hlavně pro mě. Potřebovala jsem totiž z každého oddělení dostat nějaké informace, návrhy a připomínky a pak je kompletovat do jedné složky, kterou bylo nutné dnes odevzdat. Většinu práce jsem měla hotovou, ale…

Pak přišly horší a lepší dny. Snažila jsem se zaměstnat hlavu, abych se duchem neustále nevracela do té proklaté tmavé místnosti plné máty. V práci jsem se zahrabala do papírů, tabulek a telefonátů, doma jsem se snažila 100 % svého času věnovat Samovi. Na jednu stranu jsem byla vděčná, že to dopadlo tak, jak to dopadlo. Pod vlivem alkoholu bych asi dovolila sama sobě překročit hranici. Na druhou stranu…

Projel mnou tak silný výboj elektřiny, až se mi zatočila hlava. Srdce se mi rozbouchalo jako divé a v podbřišku jsem ucítila mravenčení. Do tváří se mi nahrnula krev. Pouze silou vůle jsem od něj dokázala odtrhnout zrak. Když jsem znovu vzhlédla, místo bylo prázdné. Rychle jsem zamrkala, jestli se mi to nezdálo, ale skutečně – po očích zbyla pouze tmavá díra mezi lidmi. Zamračila jsem se a sáhla…

Začalo to pozvolna. Jako když se v zimě díváte na oranžovou oblohu a cítíte ve vzduchu jiskření přicházející sněhové bouře. Přesně tak se to stalo. Žila jsem svůj život a v jeden moment si uvědomila, že spíš, než abych ho žila, pouze přežívám. Vzhlédla jsem a uviděla jeho tmavé podmanivé oči. Tehdy se něco změnilo. Dohnaly mě stíny promrhaného času, který už nikdy nevrátím. Zaplavily mě pocity dlouho zapomenuté a…