Pokud bych se měla hezky popsat, řekla bych, že jsem pro každou blbinu, jsem produktivní, kreativní a soustředěná. Slova, která už tak hezky nepopisují moji osobnost jsou netrpělivá, panovačná, tvrdohlavá a nervózní. A bohužel, častokrát jsem i perfekcionista. Potřebuji být produktivní, zakládám si na rutině, motivuje mě snaha o dokonalost- a to až do takové míry, že občas skutečně věřím, že dokonalost je reálná a dosažitelná věc 😀…
Ještě týden před datumem, kdy měli odjíždět na víkend pryč, jsem počítala s tím, že odjede pouze Laurinka s tatínkem a Filípek mi zůstane „na krku“. Ač jsem se snažila sebevíc, nedařilo se mi ho přidat do počtu expedice „Apalucha“. Naštěstí se konal vodácký víkend, který s námi Filípek úspěšně absolvoval v kánoi a Emčovi jaksi došly výmluvy, proč ho s sebou nevzít. Risknul to a kývl hlavou.…
O tom, jak je Instagram zlý a všechny štve, slyšíme z každé strany. Jak je plný reklam, všichni se zaprodávají, sbírají čísla, jsou nepřejícní, závidí a mohla bych pokračovat, list je celkem dlouhý. Převládají ty špatné pocity, které mnou taky v posledních pár týdnech bují a proto jsem spíš off než přítomna. Dala jsem si čas popřemýšlet, co dál a zkoušela to vzít celé za jiný, ten pozitivní…
Když jsem před pár týdny uveřejňovala fotku břicha ve stavu po 2 dětech, nikdy jsem nečekala jak pozitivní reakce vyvolá. Kolik zájmu. Od té doby mi to leží v hlavě a neustále přemítám nad vašimi slovy, nad množstvím komentářů a zpráv, které mi přistály, jak veřejně, tak soukromě. Samotnou mě překvapilo jak drsně bojujeme s tím, jak vypadáme. Nemyslím to, co ukazujeme navenek, ale s tím, co nosíme…
Offline. Slovíčko málokdy používané lidmi, kteří se pohybují ve světě sociálních sítí, reklamy, marketingu, a upřímně, dnes už vlastně i v obyčejném životě. A já to slovíčko přenesla do reality našich dnů. Najednou přišla nějaká krize, pocit, že je vše tak strašně pokrytecké, lživé, že i když se člověk snaží něco vybudovat, padají mu klacky přímo pod nohy (ano! mluvím o tobě IG a tvé snaze nás všechny…
Asi poprvé píši článek vysloveně na přání. Vždy jsem byla přesvědčena, že vám servíruji reálný pohled na věc a pravdu, že vkládám do příběhů sebe sama a naši křehkou nedokonalost. Že vám dávám privilegium selhání, chyb a omylů. Protože takový je život a takoví jsou lidé. Vše, jenom ne dokonalý. I přesto mi nedávno jedna maminka řekla, že pořád čeká na článek, který by ji dal pocítit, že…
Byl to den jako každý jiný. Ráno jsem se vzbudila na to, že mi Filip prstíkem píchá do oka. Usmíval se na mě od ucha k uchu a já, ač jsem kvůli slzám z podráždění pořádně nic neviděla, jsem si ho k sobě silně přitulila. Laurinka zhluba oddechovala. Něco se ji zdálo, viděla jsem to podle pohybu víček. Snad to bylo alespoň něco krásného. Venku svítilo sluníčko, co…
Už je to nějakou dobu, co se mi hlavou honí množství velmi podobných myšlenek. Najednou se vyrojí, a aniž bych o to nějak stála, usídlují se mi v mysli. Sedí tam a čekají. Nevím na co- na vhodnou chvíli, než vybublají? Než jich bude tolik, že se tam už nevejdou a budou se muset proměnit ve slova? Nedůvěřivě se na ně mračím pokaždé, když se připomenou. Ráno, když…
Je to už nějaký ten měsíc, co jsem nadhodila myšlenku začít dělat rozhovory se zajímavými lidmi. Posledních pár týdnů jsem se snažila dát dohromady první vlaštovku a mohu říct, že to zdaleka není tak jednoduché, jak jsem si myslela 🙂 Sladit můj čas a čas holek bylo místy velmi komplikované, ale nakonec se povedlo a já doufám, že se rozhovor bude líbit 🙂 Popravdě si ani nepamatuji, jak…
Je deset hodin večer. Konečně usedám na pohovku, bolí mě záda, štípou oči od únavy a já přesto beru do ruky počítač a snažím se napsat smysluplný článek. I když bych raději zhasla a šla se do postele přitulit k Filípkovi. Sedím a přemýšlím. Moje dny jsou v poslední době kompletně naplněné, řekla bych až přeplněné. Od sekundy, kdy otevřu oči neustále něco dělám až do sekundy, kdy…
