Tentokrát jsme zůstali na místě 3 noci. Ubytovaní jsme byli v městečku Oakhurst, přímo v klasickém americkém motelu, kde jsme měli jeden malý pokoj se dvěma manželskými postelemi a koupelnou (TADY). Musím říct, že tohle ubytování, ač bylo tak malé, se mi líbilo skoro nejvíc. Tak nějak na nás dýchla atmosféra horského městečka. Recepce byla příjemná, poradili výlety a my měli přesně 2 dny projít to, co nám počasí dovolovalo. Na vrcholcích se totiž stále držel sníh, třeba výstup na Half Dome byl zavřený. To ale nebránilo klukům vymyslet druhý nejdelší trail…
Hned první odpoledne jsme šli na malou hodinovou procházku. Shuttle busem jsme se odvezli podívat na Sequoie do Mariposa grove (jelikož jsme v Sequoia parku díky sněhové bouři skoro nic neviděli).
Druhý den mě ale čekal celkem nášup. V jedenáct jsme vyrazili na Nevada falls, Tomáš si vybral John Muir trail (což je zhruba 4 hodinová cesta do kopce!!!!). Většina z vás si pamatuje moje zoufalá storíčka, kdo ne- prostě jsem si sáhla na svoje dno. Zvláště pak na vrcholu, těsně před cílem, kdy jsme šli úzkou cestou u skal, ze kterých tekla voda proudem a vytvořila na zemi brouzdaliště hluboké nad kotníky. Nezůstalo mi nic jiného, než si sundat tenisky, ponožky a přebrodit se. Tisíce jehel, bodavá bolest až kdesi hluboko v žaludku a pocit, že radši skočím z útesu než tohle dojít. Prostě dolů tekla voda z tajícího sněhu. Ale dala jsem to!!! Emča mi na konci ohříval nohy a obouval mě, protože jsem nebyla schopna se zimou ani hnout.
Nakonec na nás čekal ale ten nejkrásnější pohled. Obří vodopád stékající z vrcholku skály, něco, co znám pouze z televize a absolutně nevyjadřuje tu majestátnost osobního zážitku. Udělali jsme hromadu fotek, kochali se, odpočívali. A vydali se zpátky po jiné trase, která byla úplně hrůzostrašná, protože jsme asi hodinu scházeli po skalách… Nikdy mě snad tak nebolely kolena a nohy celkově, jak ve chvíli, kdy jsem brzdila každý strmý krok :-/
Prošli jsme to ke druhému vodopádu, takzvanou Misty trail (protože z vodopádu stříkala voda a vytvářela kolem dokola mlžný opar) a došli se tak podívat na druhé, menší vodopády Vernal falls. Tam bylo krásně a já se alespoň nemusela vyzouvat, i když jsme přeskakovali pořád nějaké kameny a louže. Vrátili jsme se zpátky do údolí a po 5 hodinách v horách se rozhodli, že se ještě zajdeme podívat 2 kiláky na Mirror lake. Bohužel to byl úplně ztracený čas, protože jsme si naivně mysleli, že tam bude krásné jezero s odrazem hor na hladině, místo toho nás čekala jakási říční zátoka zarostlá trávou, stromy a občas teda byl někde vidět nějaký ted odraz. Nic extra :-/ Tak jsme se vrátili zpět, nasedli do auta a úplně mrtví padli večer do postele.
Druhý den nám počasí nepřálo. Měli jsme pouze malá okna, kdy nepršelo, tak jsme rychle vyjeli do údolí a vydali se nejdřív podívat na Bridalveil Falls a pak zamířili na Rock point, odkud měl být nejlépe vidět El Capitan. Jak jinak, cesta byla do kopce, trvala určitě 2 hodiny a já šla už nahoru jako v transu, protože mě nohy bolely ještě z předešlého dne. Nakonec jsme dorazili do cíle, výhled to byl krásný, ale EL Capitana nám zahalily mraky, tak jsme ještě trošičku popošli k výhledu na další vodopády Yosemite falls. Jak jsme sešli z hory, začalo pršet. Najedli jsme se v autě a zajeli ještě do Visitor‘s centra nakoupit nějaké suvenýry a podívat se do muzea a kina na promítání filmu o Yosemitské duši (to bylo moc hezké).
Večer jsme se sbalili a další den vyrazili do San Franciska!
Nezapomeňte se podívat i na naše vlogy z dovolené, najdete je na YT kanálu ZDE.
A přečtěte si i ostatní články z Ameriky 🙂
Žádné komentáře