To, že mám ráda oslavy a ve velkém měřítku, je pravda. Vůbec netuším, kde se to ve mně vzalo, ale od mala jsem ráda připravovala překvapení a narozeniny byly a jsou moje velká věc.
Jako obyčejně jsem přemýšlela nad tím, jak speciálně je udělat, aby se Filípkovi skutečně líbily. A jediné, co mi vycházelo, bylo je udělat v duchu Šmoulů, protože je to jeho nejoblíbenější pohádka. Doma si s Laurinkou pořád na Šmouly hrají, chodí dokola po obýváku, drží se za ruce a zpívají “La-la-la-la-la-la…” (představte si tu úvodní znělku 😀 ). Na základě toho jim Filípek neřekne jinak než “Vava”.
Vše jsem si tedy vymyslela a odložila přípravy na později. A jak už to u mě ve zvyku bývá, najednou bylo pozdě jak na dort, tak na jídlo, na výzdobu, na vše 😀
Sháněla jsem cukrářku po všech čertech, až se mi NAŠTĚSTÍ povedlo najít Sweet Company v Praze. Vytrhli mi trn z pat, paní byla moc příjemná, vstřícná a v pátek jsem si vezla domů modrý ombré šmoulí dort, modré makronky a mini cupcakes. Já už vyzkoušela cukrářů, na každé narozeniny vlastně jiného, ale tady mohu říct, že mi dort chutnal asi nejvíc. Těsto měli neuvěřitelně vláčné, jemné, dokonce i ta máslová náplň byla hodně odlehčená, smíchaná s malinami a VŠEM neskutečně chutnalo!
Makronky byly také výtečné, přesně jaké by měly být a po mini cupcakes se zaprášilo, na ně se vrhly hned všechny děti a bylo 🙂 Takže pokud nevíte kam se obrátit, když řešíte oslavy nebo třeba i svatby, zkuste jim napsat. Já s klidným svědomím doporučuji dál!
Jídlo jsem řešila tak nějak co nejrycheji a nejjednodušeji. Letos jsem se nijak extra nevytáhla, naservírovala jsem batátový salát s domácí majonézou, domácí burgry, miniřízečky a pak talíř zeleniny s hummusem.
Budu doufat, že všem chutnalo, nedostala se mi totiž zpětná vazba 😀
Letos se nám osazenstvo trošičku zkomplikovalo. Obyčejně se scházíme celá rodina- jak z mé strany, tak od Emči. Bohužel nemohla přijet moje mamka, tak jsme to alespoň vykompenzovali pozváním kamarádů- sousedů, s oběma dětmi. Laurinka si měla s kým hrát a Filípek vlastně také- protože on se chce přeci vyrovnat starší ségře. A my dospělí jsme si alespoň mohli v klidu poklábosit.
Ohledně dárků- Filípek dostane konečně svoji velkou postel, čekáme než nám dorazí z Polska a pak bude velká revize pokojíčku, kam ho už přesuneme nastálo k Laurince. Pak dostal First bike a já se jenom modlím, aby to nebylo jak s Laurou, která na odrážedlo odmítala sedat, protože tohle vozítko vypadá úžasně! Sice i s redukcí úplně nedošlápne na nožky, pořád je částečně na špičkách, ale počítám s tím, že do léta bude moct drandit jak o život.
Troufám si říct, že se narozeniny povedly. To tak bývá, když je slavíte s lidmi, kteří jsou vám blízcí. A mně sem- tam skrytě ukápla slza, protože to moje malinké miminko už není tak malinké a já si uvědomuji, že do roka z něj bude velký kluk, který začne chodit do školky a ze mě už pracující maminka… Ale tak to je ještě za dlouho, že? 🙂
A vy mi řekněte- děláte větší oslavy narozenin? Výzdobu, dort, dobré jídlo? Nebo to tak řeším jenom já? 😀
Žádné komentáře