Jak už mám ve zvyku z předchozích let, dělám si před koncem roku jakýsi souhrn toho, co mi těch 12 měsíců přineslo – jak v tom dobrém smyslu, tak i v tom špatném (i když není obyčejným klišé, že i to zlé je na něco dobré).
Rok 2019 byl rokem velkých změn. Končila mi mateřská dovolená a po 6 letech jsem se musela rozhodnout, co bude dál. Jak už asi samy víte, bylo to jedno z nejtěžších a zároveň nejvíc vzrušujících rozhodnutí v mém životě.
Pustila jsem se do podnikání a vytvořila si místo, kam chodím moc ráda, je to takový můj koutek plný pohody a skvělých lidí. Vykročila jsem sedmimílovou botou a troufám si tvrdit, že celou Almarku jsem dokázala posunout o úroveň výš.
Dospěla jsem. Znovu 🙂 Kdo by řekl, že ty největší změny se budou dít až po mé 30? Srovnala jsem si ne jenom šatník, ale i hlavu.
Pokud sledujete můj účet @zivotpo30ce určitě jste si všimly, že za posledního půl roku jsem si dokázala najít svůj styl, kterému si myslím budu už věrná nadosmrti. Konečně se cítím sama sebou, jsem spokojená když se ráno podívám do zrcadla a změny si velmi pozitivně všimlo i široké okolí. O tom, jak si najít ten „svůj styl“ jsem se rozpovídala ve videu TADY (třeba se ještě hledáte 🙂 ).
Co se týče hlavy – inu, čím jsem starší, tím víc cítím potřebu se obklopovat pouze lidmi, kteří mi dávají místo toho, aby brali. Abych to vysvětlila – pokud se s někým cítím opakovaně nepříjemně, vyvolává ve mně ošklivé myšlenky a emoce, omezuji stýkání a komunikaci na minimum. Nebudu lhát, že mi k tomu výrazně dopomohla i Almarka, protože již nebyl na nic jiného čas. Stejně tak se ale měním i já. Snažím se dávat na sebe pozor a eliminovat to, co mi vadí na druhých. Třeba poslední měsíc jsem úplně vysazena na pomluvy. Jak někdo začne někoho jiného řešit, přísahám, že se mi z toho ježí chlupy. Nedej bože, když mě chce do debaty zatáhnout. A přesně tohle chci odstranit i u sebe. Raději si 10x kousnu do jazyka a udusím se, než bych někoho řešila za jeho zády. Chci si vytvořit svou bublinu spřízněných duší, které mě budou posouvat dál, inspirovat mě, místo toho, aby mě táhly ke dnu. Takže tak.
Cestovala jsem. Splnila si další velký sen a podívala se na západ USA. Sice to nedopadlo tak jak jsem si představovala- resp. snad horší scénář bych si vymyslet nemohla, na druhou stranu to byla tak intenzivní dovolená, že na ni nikdy nezapomeneme. Těsně po tom, co jsme přiletěli, jsem byl hodně rozladěná, ale dnes, po 7 měsících, se už začínáme některým věcem smát :-). Za rok už to budeme řadit mezi nejlepší dovolené 😀 Naštěstí člověk je tvor moudrý a na ošklivé věci rychle zapomíná. Tudíž mi v mysli zůstává let helikoptérou na Grand Canyonem, promenáda v San Franciscu, jízda na kole přes Golden Gate, obří aquárium v Monterey a hlazení rejnoků (věděly jste, že nejsou slizcí jako ryby, ale mají takovou hebkou jakoby sametovou, měkkou kůži?), neuvěřitelné výhledy na oceán cestou po Big Sur, Prasinky v Universal Studios a máslový ležák (tu chuť snad nikdy nezapomenu).
Taky jsem se podívala s Kačkou do Portugalska a užila si s ní (a asi na dlooouhou dobu i posledních) pár úžasných dnů skvělého vína, jídla a příjemné společnosti.
Taky se mi povedlo něco, co jsem absolutně nečekala a netroufla si ani doufat. Ke konci roku jsem si za odměnu pořídila úplně první dizajnérskou kabelku a posléze vlastně i kožich. Ani jedno jsem neměla v plánu, ale tak se sešlo více dobrých věcí a já najednou stála s otevřenou pusou před zrcadlem v novém kabátu a s novou láskou na rameni. No, i to se tak nějak občas stane 😀
V neposlední řadě jsem si sáhla na své dno a dokázala ustát jedno z prozatím nejhorších výchovných období za posledních 6 let. A i když jsem přesně 2x zvolila nejhorší možné řešení, nakonec jsme to společně s Laurinkou zvládly a já doufám, že nás tato epizoda spíše semkla.
No a začala jsem taky točit videa na Youtube. Pro někoho jsem jako poslední pěšák, protože tato loď již dávno odplula, ale mě to baví, no. Ráda se rozvíjím různými směry a učím se novým věcem. Nečekám, že budu mít statisíce sledujících (momentálně jsem lehce na 100 :-D), ale dělám to s láskou a vášní, a to je myslím v těchto věcech rozhodující.
No a teď se dostávám konečně k tomu, co mám v plánu na rok 2020 a čeho bych chtěla dosáhnout. Fakticky doufám, že až si tohle příští Silvestr přečtu, budu na sebe spíše hrdá než zklamaná. Ale co, člověk míní a život mění (nebo děti?). Známe to…
- Chci více cestovat. Děti máme už dost velké na to, aby vše zvládly jak s námi, tak i bez nás. Jediný problém je v tom, že se nám těžce shání hlídání. Tak nevím, no. Ráda bych se v příštím roce podívala zpět do Říma (už jsem tam byla 3x, ale naprosto to město miluji a ráda se sem pravidelně vracím), dále je 100 % v plánu v létě s mamkou Paříž, dovolená v Řecku a pokud pán Bůh dá (a finance a čas), možná se podívám i zpět do NY. Ale to je ve hvězdách.
- Ráda bych si našla více času na nás dva. Mně a Emču. Já vím, že tohle je každoroční téma, ale dosud se nám to nedaří. A s mým nástupem do práce je to snad ještě horší. Jsem přesvědčena, že pro dobrý vztah je důležité neztratit jeden druhého a udržovat i tu romantickou linku mimo dětí. Bohužel tento bod moc neovlivníme, hodně záleží na možnostech hlídání, no…
- Chci se dát dokupy i po zdravotní stránce. Už delší dobu (přesněji tak rok a půl) cítím, že nejsem úplně ve své kůži. Nemyslím kila – to vůbec ne. Pokud se má žena ráda, dokáže se nosit i ve velikosti 46 a vypadá neodolatelně. Spíš se potřebuji naladit na zdravější notu. Znovu začít pravidelně cvičit, ať mi dobře slouží svaly (čím jsme starší, tím je sakra důležitější o sebe dbát i v této sféře. Jak mi řekli na fyzio s mou vyhřezlou ploténkou – vy už budete muset cvičit do konce života, aby se to nevrátilo. Takže k antiageing krémům se zkuste podívat i po kvalitním cvičení). Stejně tak chci začít více řešit stravu. Zařadit více zeleniny, méně mouky a cukru. I když toho cukru už moc nejíme, budu muset přitvrdit. Docela z toho máme oba s Emčou zdravotní problémy :-/ Člověku se do toho moc nechce, já vím, taky mi to rozhodnutí trvalo skoro 2 roky. Mám velmi slabou vůli – na druhou stranu, když už se přinutím a vydržím ten první týden, pak už je mi líto vše zahodit, a tak skutečně dodržuji vše, co mám. Nechci se omezovat – to si myslím, že nikam nevede a dřív nebo později vše sklouzne do starých kolejí. Spíš chci najít balanc, svoji cestu, u které zůstanu. Mám dost let na to, abych se zbytečně netrápila dietami. Snad mi v tom pomůže i Anetka a Honza, kteří si mě vzali do parády a cíleně jdeme cvičit zadek, ať je do léta jako broskev :-). Jinak ještě do konce roku mají krásnou slevu na jejich program (podívat se můžete ZDE). Tak schválně, jestli to dám nebo budu v létě běhat po koupalištích ve skafandru 😀
- Chci posunout Almarku ještě dál. Mám v hlavě hromadu dalších věcí, které bych chtěla pořídit, prodávat, čím vám dělat radost. Prostě je toho hodně a pevně věřím, že budete se mnou akorát stoupat a vše se vyplní 🙂
- Přidám i trochu materiálního. Mám v plánu si příští rok pořídit nový foťák. Ač svůj Olympus miluji, protože je skladný, malý a doteď skvěle sloužil, nestačí na mou představu fotek. Nezvládá to. A já mám potřebu se i v tomto směru posunout dál. A vrátit se k zrcadlovce. Bohužel je momentálně absolutně nad můj finanční rámec, takže si budu muset holt šetřit (haha, znám se… tak hodně štěstí Lucie).
- Stejně tak bych ráda trošilinku přetransformovala IG a blog. Dětským tématům odzvonilo (resp. už vám akorát mohu dávat tipy na hračky), a já bych se stejně více chtěla zaměřit na seberozvoj a módu. Jsem přesvědčena, že vám mohu ukázat pohled i z jiných stran a třeba vás víc inspirovat k tomu vybočit ze stáda a být jiný JS tím přichází i to, že bych moc – fakt moc chtěla omezit spolupráce. Mám hodně přísné síto, absolutně nedělám vše, co mi přijde, protože nejsem prodejní. Posouvám vám dál pouze věci, se kterými sama souhlasím. Ale i tak bych se chtěla nastavit do roviny těch mých milovaných, se kterými mám skvělé vztahy, jsou dlouhodobé a dám za ně ruku do ohně i v oblasti lidskosti (čím to, že se týkají z 80 % jídla? :-D). Tak uvidíme, budu se snažit na sobě pracovat.
Tak to je asi vše. Možná jsem na něco zapomněla, tak to bude spíše překvapení 🙂 Zdraví pro rodinu si mohu pouze přát, to nenaplánuji. Upřímně doufám, že rok 2020 bude plný skvělých věcí, že mi přinese nové výzvy, poučení, ale hlavně radost a spokojenost. Co víc si můžu přát?
A co si přejete vy? Klidně mi to napište, budu moc ráda 🙂
Žádné komentáře