Projel mnou tak silný výboj elektřiny, až se mi zatočila hlava. Srdce se mi rozbouchalo jako divé a v podbřišku jsem ucítila mravenčení. Do tváří se mi nahrnula krev. Pouze silou vůle jsem od něj dokázala odtrhnout zrak. Když jsem znovu vzhlédla, místo bylo prázdné. Rychle jsem zamrkala, jestli se mi to nezdálo, ale skutečně – po očích zbyla pouze tmavá díra mezi lidmi. Zamračila jsem se a sáhla…
Začalo to pozvolna. Jako když se v zimě díváte na oranžovou oblohu a cítíte ve vzduchu jiskření přicházející sněhové bouře. Přesně tak se to stalo. Žila jsem svůj život a v jeden moment si uvědomila, že spíš, než abych ho žila, pouze přežívám. Vzhlédla jsem a uviděla jeho tmavé podmanivé oči. Tehdy se něco změnilo. Dohnaly mě stíny promrhaného času, který už nikdy nevrátím. Zaplavily mě pocity dlouho zapomenuté a…
