Vítejte ve westernovém městečku

Dvacet čtyři let. Tolik tady stojí, bokem od civilizace, v opuštěném pískovcovém lomu- ráj pro všechny milovníky westernů a zážitků jiných světů. Western city.

Nevěděla jsem, že něco podobného existuje. Za celou dobu, co žiji v Čechách (11 let!) jsem neslyšela o podobném konceptu. A co bych za to dala! Kolikrát člověk tápe, kam s dětmi a co vymyslet a on tady, severně od Brna, leží takový poklad.

Už cestou tam jsem žasla. Jako bych vkročila do skříně a prošla mezi kabáty do jiného světa. Přímo za pokladnou se vynořilo město. Malé westernové domečky lemovaly námestí, kde stála uprostřed šibenice. Spadla mi čelist. Kolem nás prošel kovboj, sáhl po klobouku a uklonil se se slovy: “Krásný den dámy.” Začervenala jsem se. Iluze dokonalá.

Zamířili jsme rovnou k aréně, kde bylo od 11:00 představení s koňmi. Usadily jsme s kamarádkou děti a čekaly, co nastane. Z reproduktorů se ozval dunivý zvuk, hluboký mužský hlas vyprávěl o indiánech v Americe, od počátků, kdy přijeli kolonizátoři, až do chvíle divokého západu. Příběh nás pohltil. Prohánění herců v dobových kostýmech na hřbetech koní bylo plné emocí. Místy jsem měla husí kůži, někdy mě určité momenty dojaly k slzám.

Odcházeli jsme s obrovským zážitkem v srdci. Bylo brzy po poledni, děti začínaly kňourat, tak jsme zamířili rovnou do salonu, abychom se najedli. Součástí byla i směnárna peněz, kde jsme za naše vyfasovali jejich dolary (pokud si chcete něco v městečku koupit- jídlo, suvenýry- budete je potřebovat).

Našli jsme stůl, posedali si, objednali jídlo a čekali. Ono tam totiž za další hodinku bylo hudební vystoupení. Laurinka si na mě lehla a usla. Na jednu stranu jsem byla ráda, páč tam vybírali i účinkující z publika a tím pádem já nemohla, na druhou stranu jsem i zalitovala, když mě vyzval k tanci kovboj a to zrovna na písničku od Johnnyho Cashe 😀

 

Atmosféra byla úžasná. Dokonalá. Nasmáli jsme se, zazpívali si, užívali si příběh, jakobychom byli součástí jejich světa. Když se skončilo i to vystoupení, doufala jsem, že si konečně projdu všechny domečky a podívám se, kde co mají. Smůla! Jenom jsme vyšli ze salonu, už na náměstí někoho odsuzovali a připravovali na popravu. Vzdálili jsme se. Trošičku. Našli si koutek, kde nabízeli jízdu na koníkovi a nechali povozit všechny naše děti. Kozu, kterou půjčovali, už jsme nechtěli. Začínalo totiž divadlo. Další kulturní vložka a já se dívala na hodinky, že jsme tam už tolik hodin a vlastně jsme nic nestihli a přitom se neustále něco dělo! Zamířili jsme k hledání pokladu, což byla za mě jedna z nejlepších věcí. Dostanete totiž lopatu, síto a nádobu na poklad. Odvedou vás na obrovský kopec písku a vy si kopete a prosíváte a hledáte. Máte na to 20 minut. A je to strašná sranda, dokonce mě samotnou to bavilo a pomáhala jsem holkám co to šlo! Samozřejmě, že poklady jsou různé korálky, cizokrajné centy, zirkony, kamínky, atd. Ale ta zábava!

A tam jsem zjistila, že jsme někde v tom víru nestihli rýžování zlata… Tak třeba příště! Dokonce jsme se nestihli podívat ani do jejich Zoo.

Nechápu to… Odcházeli jsme s kovbojskými klobouky v čase zavíračky, plní dojmů a přitom jsme nestihli úplně vše. A já vím, že se sem určitě vrátíme. Doporučuji všemi 10!!!! I když jsme potkali i jednoho pána, co si stěžoval, že za vše chtějí peníze… Já nevím, mně to přijde asi normální, když vidím, kolik úsilí je to stojí, že tam jsou fakticky denně, dělají zábavu, žijí jinak a hlavně- což je nejpodstatnější- dávají do toho srdce a bylo to cítit každou vteřinou, co jsme tam byli.

Takže za mě nejlepší den léta, užily si to jak děti, tak i já! Choďte a doporučujte všude jinde, ať nám takový poklad nezavřou 🙂

PS: Nezapomeňte nám zaslat hlas v mamablogu roku. Budeme tedy vděční, můžete hlasovat až 3x a to klidně za tu samou blogerku! Stačí na jejich stránkách TADY sjet až na konec, vyplnit tabulku, vybrat Život po 30ce z mamablogů a odeslat formulář. Každý den i soutěžíte o krásné ceny.

Takže moc děkujeme 🙂