12. kapitola (2. část)

„Skutečně ti nic není? To, co jsem tam viděl…“ nahrbil záda a zajel si rukou do vlasů. Viděla jsem, kolik kontroly ho stojí zůstat příčetný. Vsadila bych se, že sám se sebou bojuje, aby nevstal a nedošel si znovu pro tu lahev vodky, co byla v lednici.

„Nic mi není, Jakube. Vážně,“ ubezpečila jsem ho, položila hrnek na stůl a natáhla se po jeho ruce. Tentokrát mě nechal. Opatrně jsem ho hladila, abych mu zbytečně nezpůsobila bolest. Byla jsem v pořádku? Kromě neustávajícího třesu jsem nic jiného necítila. Jako by se to ani nestalo. Žádné emoce. 

„Kdybych tam nepřišel…“ prudce se nadechl a sevřel mi ruku.

„Ale tys tam přišel. A mně se nic nestalo,“ nedalo se na něj dívat, seděl tu jako hromádka neštěstí. Snad si to nedával za vinu. Pohladila jsem ho jemně po tváři. Podíval se na mě, oči plné bolesti a čehosi vzdáleného, neuchopitelného, zavřeného hluboko v duši. Začínal se ztrácet. Uzavíral se kamsi do vzpomínek a opouštěl mě. Okamžitě jsem odhodila deku a obkročmo mu vyskočila do náruče. Silně jsem ho objala kolem krku a zabořila nos do jeho šíje. Jakub chvilku strnule seděl a nehýbal se. 

„Neopouštěj mě, Jakube,“ naléhavě jsem zašeptala na jeho kůži a přitiskla se k němu ještě silněji. To ho probralo. Chytl mě pevně rukou kolem pasu a druhou mi začal hladit vlasy.

„Kdyby ti ublížil…“

„Jakube,“ odtáhla jsem se od něj, abych se mu podívala do očí. „Jsem tady s tebou. V pořádku. Nic mi neudělal.“

„Je to moje vina. Kdybych neodešel, ale zůstal…“

„Proč jsi tedy odešel?“ zašeptala jsem. Po poradě zmizel, myslela jsem, že ho už nikdy víc neuvidím.

„Chtěl jsem ti dát prostor. Po tom, co jsem řekl u vás v zasedačce, jsem myslel, že už mě nechceš. Že máš toho dost. Mě máš dost. Když jsem tě pak viděl na té recepci, věděl jsem, že nemám sílu tě nechat jít. Že tě nedokážu pustit z hlavy, pořád jsi tam, neustále,“ rukou si zaťukal na spánky a pokračoval. „Ale tentokrát jsem to chtěl jinak. Pomalu, netrápit tě. Odjel jsem sem na chatu, abych tě nezačal pronásledovat. Nechal tě dýchat. Chtěl jsem se objevit večer v baru a pouze být v tvé blízkosti, možná si promluvit a pak bych zas šel. Ale když jsem tam přijel, uslyšel jsem tě, jak prosíš a…“

Hlas se mu třásl a mně se sevřela hruď. Chce mě. Pořád mě chce. Nedokázala jsem se více ovládat. Přitiskla jsem své rty na jeho. Vytryskly mi slzy a jedna se mi skutálela po tváři. Jakub mě chytl za zátylek a převzal tím kontrolu nad polibkem. Jemně mi líbal rty, sladce a pomalu. Přešel ke tváři a slíbal mi slzu. Pak ke spánkům, čelu, zlíbal mi zavřené oči, vtiskl jemný polibek na špičku nosu a pak se vrátil k mým rtům. Něžně mi je olízl jazykem, a když jsem je pootevřela, opatrně mě přijal. Jako by se bál, že se ve vteřině rozpadnu. Zaplesala jsem, když mi pusu naplnila chuť máty. Líbal mě jako nikdy dřív. Miloval se se mnou. Tiskl si mě těsně k sobě, neustále vedl každý lehký pohyb. Nesnažil se mě ovládnout, dostat se co nejhlouběji a vzít si každý můj sten. Tentokrát jsem cítila, že je to jiné. Jakub se otevřel, nechal mě se dotknout jeho srdce. Položila jsem mu jemně ruce na hruď, abych pod nimi cítila jeho tlukot. Když se ode mě odtáhl, zalapala jsem po dechu. 

„Chceš mě ještě?“ zeptal se, díval se mi přímo do očí, ale dobře jsem poznala obavy, které se v té otázce nacházely.

„Chci,“ přikývla jsem. Co bych taky jiného mohla říct? Jakub mě chytil za zadek a zvedl se se mnou. Nohy jsem mu pevně obtočila kolem boků, abych nespadla. I když by se to asi nestalo, byla jsem k němu jako přitavená. Nesl mě chodbou kolem koupelny do zadního pokoje. Nohou kopl do dveří, které se okamžitě rozletěly. Zamířil k obrovské posteli a opatrně mě na ni položil. Nepřerušil naše spojení. Lehl si na mě, ruce mi zvedl vysoko nad hlavu a znovu mě začal líbat. Opět měl vše, a hlavně sebe plně pod kontrolou. Ač jsem byla lačná po tom ho mít úplně všude, on mě nepřestal něžně laskat. Velmi pomalu, skoro nehybně, se dotýkal svým jazykem mého. Konejšil ho, ochutnával, hrál si s ním, tančil v dokonalém spojení. Nadzvedla jsem boky. Chtěla jsem mu být ještě blíž. Na rtech jsem cítila, jak se usmál. Přitiskl se ke mně silněji, abych věděla, jak moc mě opravdu chce. Zasténala jsem. Celé tělo jsem měla v jednom ohni. Pak se ode mě odtáhl, posadil mě a jedním tahem mi vysvlékl top. Za ním letěla i podprsenka. Zprudka se nadechl, zatlačil mi do hrudi a já letěla zpět na postel. Znovu mě začal líbat. Myslela jsem, že zešílím. Rukou mi hladil stehno a postupně ji posouval výš, přes sukni až k bokům. Dotýkal se mého nahého těla a nepřestával mě líbat. Když mi vzal do ruky ňadro, prohnula jsem se v zádech. Podíval se mi do očí. Držel se zpět, viděla jsem to na něm. Zvedla jsem k němu rty, abych ho pobídla. Zavrtěl hlavou a začal mi líbat bradu, přesunul se pomalu ke krku. Nebralo to konce, snažil se polibky zaplnit každý centimetr mé kůže. Jako by chtěl z mého těla smýt dnešní večer. Dostal se až k mému uchu. Jemně mě kousl do lalůčku a zašeptal:

„Ani nevíš, kolikrát jsem si tě takhle představoval. K realitě to má ale hodně daleko. Jsi krásná.“

Zaryla jsem prsty do prostěradla a frustrovaně zakňourala.

„Lež,“ přikázal mi starý dobrý Jakub, ale potom jemně dodal: „Prosím.“

Och Jakube, pro tebe cokoliv. Skousla jsem si vzrušením ret a přikývla. Znovu mě začal mučit polibky. Sjel níže, až k mým bradavkám a jemně jednu z nich nasál. Druhou chytl mezi ukazováček a palec a jemně ji stiskl. Co se právě začalo dít v mém těle, bylo mimo lidské chápání. V podbřišku se mi vzedmula vlna a pořád rostla, nabírala na síle. Jakub mě dál sál, kroužil jazykem dokola a doháněl mě k naprostému šílenství. Pak si bradavky prohodil a začal mě trápit od začátku. 

„Jakube,“ škemrala jsem a snažila se ho od sebe odtrhnout. Tohle nešlo vydržet. Jakub mi chytl ruce a silou je zatlačil do matrace.

„Slíbilas, že budeš ležet…“ šeptal a mezi každým slovem mi dal polibek na břicho. Sunul se pomalu prostředkem přes pupík až k sukni. Tam se zastavil a klekl si. Ruce mi uvolnil a zahleděl se mi do tváře. Čekala jsem, napětím jsem ani nedutala. Každý milimetr kůže mi brněl, vysílal elektrošoky do podbřišku. Byla jsem připravená vybuchnout. Jakub mě chytl za boky a začal hledat zip. Našel ho na pravé straně, opatrně ho otevřel a jedním tahem mi strhl sukni dolů. Automaticky jsem k sobě přitiskla stehna. Nadzvedl obočí a naklonil hlavu na bok.

„Nohy od sebe. Šup, šup.“ Okamžitě jsem zrudla a studem mi ruce vylétly k tváři. Schovala jsem se, abych na něj nemusela koukat. Jakub se rozesmál. Po takové době to byla pro mé uši božská melodie. 

„Lásko…“ zašeptal vlídně a pohladil mě po stehně. Zasáhlo mě to jako úder blesku. Překvapeně jsem spustila ruce. Klečel u mě a usmíval se. Nebylo třeba víc. Nohy se mi automaticky rozevřely. 

„Tak je hodná…“ mrkl na mě a pohled mu sjel k mým kalhotkám. 

„Roztomilý,“ podotkl, když mi brnkl prstem o mašličku uprostřed. Chytl mě pevně za stehna a rozevřel mě ještě víc. Olízl si rty a pak se sehnul. Na pahorku jsem ucítila polibek. A pak další o milimetr níž. A další. Pomalu mě líbal níž a níž. Když dosáhl onoho citlivého místa, zabořil si tam nos a zhluboka se nadechl. Na jednu stranu jsem myslela, že studem ve vteřině umřu. Na druhou stranu na tom bylo něco tak rajcovního, že jsem chtěla víc. Jakub mě jemně kousl do poštěváčku a odtáhl se, aby mi serval kalhotky dolů. Než jsem znovu stihla dát nohy k sobě, byl mezi nimi a jazyk vrazil přímo dovnitř mě. Vykřikla jsem jak šokem, tak vzrušením. Celé tělo se mi napnulo a roztřáslo. Jakub mě začal lízat. Nejdřív pouze jemně kolem dokola. Záměrně se vyhýbal tomu nejcitlivějšímu místu. Líbal mě, sál, kousal. Kňourala jsem, prosila ho, ať přestane. Neposlouchal mě, dál si hrál. Když vzal konečně do pusy i poslední kousek, vykřikla jsem. Začal obratně kmitat jazykem, dobře věděl, co dělá. Já se pod jeho pohyby svíjela rozkoší. Cítila jsem zvětšující se tlak, který mě úplně pohlcoval. Tak tohle nebude trvat dlouho. Jakub to cítil, dobře si byl vědom, že jsem skoro na hranici únosnosti. Bez varování do mě pronikl prsty a začal s nimi kmitat i tam. To byl můj konec. Vykřikla jsem a svět se rozpadl na tisíc kousků. 

Když jsem přišla k sobě, Jakub mě něžně líbal na stehně a díval se na mě zpod vlasů.

„Vítej,“ usmál se a jemně mě kousl. Spokojeně jsem zavrněla. Zvedl se na kolena, strhl z postele deku a zakryl mě. Pak si lehl vedle mě a přitáhl si mě do náruče. Zhluboka jsem se nadechla jeho vůně a pohodlně si položila hlavu na jeho rameno. Objal mě a začal hladit po nahých zádech.

„Ty jsi stále oblečený!“ křikla jsem, když jsem si to uvědomila.

„Nepovídej,“ zakřenil se a přitiskl si mě blíž.

„Tak s tím něco uděláme.“ Svůdně jsem se na něj usmála a chtěla se posadit. Nedovolil mi to, pevně mě u sebe držel.

„Někdy jindy. Teď odpočívej.“ Zamračila jsem se a chtěla něco namítnout, no svalil mě na záda a něžně políbil. 

„Udělej pro mě alespoň tohle bez odmlouvání.“ Našpulila jsem pusu. Asi pro to nebyl nejlepší čas.

„Dobře.“ Špitla jsem. Jakub se na mě usmál, až se mu ve tváři objevil mnou milovaný ďolíček a lehl si zpět. Znovu si mě k sobě přitáhl a hladil mě. Dostával mě do stavu absolutního uvolnění a víčka se mi začala zavírat vyčerpáním. Než jsem se znovu nadechla jeho vůně, už jsem spala.