Instagram

ZIVOT

Víkend bez dětí

3. 7. 2018

Ještě týden před datumem, kdy měli odjíždět na víkend pryč, jsem počítala s tím, že odjede pouze Laurinka s tatínkem a Filípek mi zůstane “na krku”. Ač jsem se snažila sebevíc, nedařilo se mi ho přidat do počtu expedice “Apalucha”. Naštěstí se konal vodácký víkend, který s námi Filípek úspěšně absolvoval v kánoi a Emčovi jaksi došly výmluvy, proč ho s sebou nevzít. Risknul to a kývl hlavou.

Ohňostroj v mojí hlavě bouchnul. Už jsem se viděla doma s nohami na stole, sklenkou šampanského v jedné ruce a pizzou ve druhé. Víkend jenom pro sebe!!! Prvně v životě! Ne, že bych bez dětí ještě nebyla, ale za posledních 5 let jsem nikdy nebyla DOMA bez dětí.

Zatočila se mi hlava blahem a já se nemohla dočkat pátku. Abych si ho užila na 100%, naplánovala jsem si večeři a procházku po staré Praze s nejlepší kamarádkou s tím, že u ní i přespím a zajdeme v sobotu na brunch.

Večerní Praha má svoje kouzlo. Neuvěřitelně si vás ochočí, získá. Když jsme seděly u Vltavy, popíjely Aperol Spritz (tedy tvrdili to, podle nás to byl Aperol se sodou a kolem Prosecca to ani nešlo) a dívaly se na západ slunce nad Pražským hradem, srdce se nám tetelilo radostí a štěstím. V příjemné náladě jsme si zašly na NEJLEPŠÍ donuty, co jsem kdy jedla k Norbert’s Donuts (vážně, pokud budete v centru, zkuste je! Sice stojí víc než dost, ale ta chuť…. OMG), vzaly do ruky další Aperolek a vyrazily hezkou procházkou centrem domů.

V sobotu jsme se rozhodovaly, kam zajedeme. Vyhrála Cafe Letka, bohužel po příjezdu jsme zjistily, že mají zavřeno :-/ Nejblíže bylo Bistro8, které na první pohled nevypadá nějak extra vábivě, nicméně měli tak chuťově úžasné jídlo, že jsme se olizovaly až za ušima. Teda dokud jsme se nezvedly 😀 Jako třešničku na dortu jsme totiž spráskaly ovesné lívance a nějak nám to zabetonovalo žaludek takovým stylem, že jsme chodily pár desítek minut po Letenských sadech sehlé jako stařeny 😀

Do této chvíle jsem považovala víkend za úžasný, užívala jsem si každou minutu, těšila se, že nemusím pořád kontrolovat čas, kdy budu muset jet, že jsem nemusela myslet na vaření, na koupání, na nic.

Večer jsem se sbalila a odjela domů. A…

Najednou jsem byla sama. V tichu. Do té doby jsem si představovala jak úžasné musí být mít celý byt jenom pro sebe. A víte co se stalo? Já se cítila nepřijemně! Smutně… Najednou mi všichni chyběli, to ticho mě spíš skličovalo než že bych si v něm hověla. Z dálky na mě svítily otevřené dvěře do dětského pokojíku, který byl prázdný. Postel v ložnici byla chadná a já se musela zamknout a nechat klíč v zámku, abych se nebála.

Rodina se stala tak obrovskou součástí mého života, že si už nedokážu představit být bez ní. Bez dětí, s manželem, ano. Ale být úplně sama- to mě skutečně nenaplňuje. Koukla jsem tedy na film a šla spát. Druhý den si poležela v posteli trochu déle, dost na to, aby mě začala bolet hlava, takže jsem vstala a hádejte co? Ano, začala uklízet a vařit, aby měli ti moji výletníci vše nachystáno. Od čtvrté, kdy měli přijet, jsem je netrpělivě vyhlížela z okna a když konečně dorazili, zamáčkla jsem slzu a všechny je vroucně vyobjímala.

Mohu říct, že víkend mi dal mnoho. Otevřel mi oči a zjistila jsem, že občas, i když něco strašně moc chceme, nemusí to být pro nás to nejlepší. Já snila o tom být sama a když jsem se k tomu horko- těžko dopracovala, cítila jsem se asi nejvíc osaměle ve svém životě. Za těch 5 let jsem si zvykla na ruch kolem sebe. Jsem zvyklá usínat buď u Emči nebo u dětí. Jsem zvyklá snídat s rodinou a povídat si… A až teď chápu Emčova slova, že být sám, když na 2 týdny odjedeme k mamce, není žádná slast. A skutečně, není.

Jediné, co se mi líbilo bylo, že byt zůstal alespoň na 3 hodiny kompletně uklizen 😀 Hádejte jak to u nás vypadá teď? 😀

Máte podobné pocity, když najednou všichni odjedou nebo si je užíváte?

  • Reply
    Michaela
    3. 7. 2018 at 22:37

    Moc hezký článek 😍😍

Odpovědět

Instagram

Instagram did not return a 200.