Instagram

ZIVOT

Tatínci, kde jste???

23. 5. 2018

Už je to nějakou dobu, co se mi hlavou honí množství velmi podobných myšlenek. Najednou se vyrojí, a aniž bych o to nějak stála, usídlují se mi v mysli. Sedí tam a čekají. Nevím na co- na vhodnou chvíli, než vybublají? Než jich bude tolik, že se tam už nevejdou a budou se muset proměnit ve slova?

Nedůvěřivě se na ně mračím pokaždé, když se připomenou. Ráno, když vstávám v půl sedmé s dětmi a připravuji kakao, usazuji Filípka na nočník, po sto-padesáté připomínám Laurince, že se si má sundat pyžamo, vytahuji ze skříně jeany a mikinu, snažím se obléct Filípka, zatímco prosím Lauru, aby si umyla zoubky, češu ji, pak je lanařím do chodby, ať se obují a oblečou a můžeme konečně vyrazit do školky.

Jsou tam i v půl deváté, kdy si teprve dávám snídani a otevírám počítač s prací.

Připomínají se i ve chvíli, kdy vařím, peru, žehlím, krmím, uspávám, jdu se psem a pak znovu do školky vyzvednout Laurinku. Mám je před očima když míříme na gymnastiku, když se jdeme s Filípkem projít a když jí zas vyzvedáváme.

Brní mi v hlavě, když konečně zaparkuji auto a jsme ještě do večera na hřišti. Když se vracíme domů, dělám večeři a čekám…

Jsou tam a křičí: “Kde je táta?”


“Myslíš, že jsi jediná?” Zeptám se sama sebe a vzpomenu si na svůj instagramový příspěvek, a to množství komentářů od vás. Ne, definitivně v tom nejsem sama. A možná jsem dokonce v situaci, na kterou si ani nemám proč stěžovat…

“Já jsem slaměnka každou chvíli, i měsíc vkuse.”

“Náš tatínek chodí domů i o půl osmé.”

“U nás nic novýho, muž odchází ráno mezi 8-9 a domů se vrací po 23h.”

“Bohužel to znám… Manžel má náročnou práci, navíc dojíždí, takže přes týden jezdí domů třeba v půl 10 večer.”

“Náš tatínek nás nechává pravidelně doma samotné, jezdí na výlety na motorce.”

“Manžel jezdí pryč na tři týdny v kuse.”

A mohla bych pokračovat. Doba nepřeje rodinám, nepřeje času strávenému spolu. Nároky se zvyšují, tím pádem exponenciálně roste životní úroveň a potřeba peněz a tatínci musejí vydělávat. Brzy ráno odjíždí a vrací se pozdě večer. Jsou neustále unavení, nevrlí, frustrovaní, touží po klidu nebo po čase sami pro sebe. Jenomže ono to moc nejde, když na ně doma netrpělivě čeká rodina. Manželka se hroutí vyčerpáním a je naštvaná na muže za jakoukoliv prkotinu, což muž nechápe. Vznikají úplně obyčejné hádky bez vítězů. Děti se dožadují tatínkovi pozornosti, touží si s ním hrát a dovádět, ten ale nemá energii.

Začarovaný kruh.

Jsou i rodiny, kde se tatínek vrací domů v pět. Znám takové. Skutečně existují 🙂 Ale troufám si říct, že za normální se už považuje rodina, kde je maminka 24/7 s dětmi a tatínek se doma mihne jednou za čas.

Bojuji s tím. Ani nedokáži napsat, jak se mi příčí představa, že děti budu vychovávat sama a že Emča zmešká všechny ty velké milníky. Že si je neužije, nezaznamená, jak rychle rostou a najednou si uvědomí, co všechno zmeškal a ono se to nebude dát vrátit zpět.

Nedávno mi kamarádka řekla, že četla knížku, kde bylo napsáno: “Člověk na smrtelné posteli jenom lituje, co neudělal. Vzpomíná na čas strávený s nejmilovanějšími. A je mu úplně šumák, jaký majetek měl nebo co vlastnil.”

Nezměníme to. S tím jsem smířena. Bohužel pravdou ale zůstává, že čím víc člověk vydělává, tím víc mu peníze scházejí. A chce a potřebuje jich víc. Jenomže za jakou cenu?

Tak jsem se rozhodla pro jinou cestu. Nastavila jsem pravidla. Jednoduchá. A tentokrát- alespoň jednou v životě- se nevzdám. Protože tady už nejde jenom o mě, jde o děti a jde o nás jako rodinu.

Týden nechávám, jak je. Ten nějak přežijeme separovaně. Ale víkendy chci plně rodinné. Žádné koníčky sami se sebou. Tak málo času trávíme spolu, že neexistuje, abychom takto žili neustále. Jednou máme děti a mělo by být naší prioritou věnovat jim maximum našeho času.

Zní to možná radikálně, možná až přehnaně, ale někde uvnitř cítím, že je to ta správná cesta. Neříkám, že by člověk neměl mít vůbec žádné koníčky- ale myslím, že na těch pár let by je mohl alespoň omezit. Protože kolik času máme, než s námi děti přestanou chtít trávit volné chvíle? Laura bude mít 5, při dobré víře nám zůstává ještě tak 7-8 let. Užijme si je tedy na 100%.

Rodina je totiž základ.

A jak to máte vy? Nebo rodiny v okolí? Vidíte ten tlak doby a rodiny, které tráví čas odděleně?

 

  • Reply
    Jana
    23. 5. 2018 at 16:58

    Popravdě … my to tak máme s manželem od začátku našeho vztahu. Víkendy jsme prostě spolu, protože ani jeden nechápeme, proč spolu dva lidé jsou ve vztahu, když jsou víceméně jen spolubydlící s výhodami a jinak si dělá každý své. Když přijde z práce, je se synem, večer potom se mnou. A o víkendu jsme všichni spolu. Málokdy mám práci a jsme se synem mimo domov a tatínek doma.

    Také řešíme situaci, že tatínek by mohl vydělávat více, ale musel by být i více v práci. A to nechceme. Minimálně dokud je syn maličký. Takže máme holt méně peněz, ale jsme spolu.

    • Reply
      Lucie
      23. 5. 2018 at 17:20

      Tak to je krásné! Ono ne každý si uvědomuje důležitost rodiny jako celku… A ne každý to taky tak cítí :-/

  • Reply
    Klarysha
    23. 5. 2018 at 18:14

    Opět krásně napsaný článek a pravdivý 😊😘

    • Reply
      Lucie
      23. 5. 2018 at 19:10

      děkuji moc 🙂

      • Reply
        Lucie
        24. 5. 2018 at 06:00

        Nádherně napsané! Děkuji za to 🙂

  • Reply
    Markéta
    23. 5. 2018 at 19:15

    Muj muz chodi z prace ve 4 a uz to se mi zda dlouho. Neumim si predstavit ze by tam byl dele. Ano mohlo by to tak byt ale vice penez nam za to nestoji. I on sam ma domov jako relax. Dcera ho vzdycky zbavi myslenek od prace a rad si s ni hraje. Penize jsou potreba ale luxus ne, ten nam lasku , hrani a pprozumeni neda

  • Reply
    Tereza
    25. 5. 2018 at 07:24

    Manzel pracuje na sebe z domova a priority mame nastavene hodne na rodinu. Prostě kolikrat praci nevezme aby byl s nami. I kdyz pracuje, vim ze muzu prijit kdyz je krize. Je to super. Moje rodina treba nechape, ze místo domecku na hypotéku bydlime na chate, ktera navic ani není uplne dostavena. Ze nemam troubu a pecu v remosce po babičce. Ze nejedeme v zime na lyze. Ale nam to dava svobodu byt spolu a nezaviset na práci tolik. A jsem za to stastna 🙂 i kdyz to obcas neni snadny

  • Reply
    Linda
    25. 5. 2018 at 07:53

    Mám doma chlapa, který jako táta je milionový. Doma v 15:30, víkendy společné. Jako koníček má geocaching a kolikrát si bere i děti (máme 3).
    Nemáme žádné hlídání, tak jsme spolu.:-)

  • Reply
    Kateřina Šromová
    26. 5. 2018 at 09:43

    ❤ ach jo, nemuzu nesouhlasit… Rodina je zaklad.

  • Reply
    Táňa
    28. 5. 2018 at 07:06

    Krásně napsané! Jsem ráda,že manžel chodí domu nejpozději v pět,přijde a věnuje se malé nebo podnikáme něco společně. Samozřejmě každý máme nějaký svůj koníček a občas si na něj odskočíme,ale trávíme hodně času společně a to je pro mě nejdůležitější. Dlouho jsme přemýšleli,že bychom v rámci toho,abychom ušetřili,stavěli barák svépomocí,ale to je tak 1-2 roky života,kdy by manžel šel z práce na stavbu místo domů,když by byl doma,byl by myšlenkama stejně někde na stavbě,co všechno musí zařídit, znamenalo by to obětovat jeho volný čas a to za to nestojí. takhle to sice vyjde dráž a domeček bude menší, ale můžeme v klidu společně výletovat nebo jít jen tak na procházku,prostě být spolu naplno skoro každý den ❤️

Odpovědět

Instagram

Instagram did not return a 200.