Dostávala jsem se z něj znovu několik dnů. Pořád si v hlavě přehrávala celý děj a psychicky rozrušená přemýšlela, proč mě to tak zasáhlo. Probůh, vždyť ten film vyhrál tolik cen, všichni z něj byli nadšení, tak co je se mnou špatně?
Rok 2009 (necelý rok spolu, mých 22 let)
Bolelo mě uvědomění si, že postavy mohly dosáhnout svých tužeb, ale ne spolu. Že i když měli nakonec vše, co chtěli, nesli si s sebou bolest, která je provázela celý život.
Už od dospívání nám je jaksi do hlavy vtloukáno, že si máme užít, než se usadíme. Přátelé dávají rady, ať se vyřádíme, než si vezmeme jednoho člověka na celý život. Naše mámy nám podsouvají, abychom s dětmi počkaly, že na to máme čas. Obecně se nosí, že je před založením rodiny dobré procestovat celý svět a dosáhnout nějaký “kariérní status”, protože pak už nebude možnost.
Přemýšlím, co bychom asi s manželem ztratili, řídit se tímto způsobem a nechat se zlákat dobře míněnými radami.
Tento rok spolu budeme 10 let, z toho jsme 6 let manželé. To číslo mi přijde už velké, když si uvědomím, že jsem s ním přežila celou dobu mých 20 a výš…
Rok 2011, kdy jsme byli zasnoubeni (mých 24 let)
Byli jsme tak mladí, když jsme se potkali. Úplně strašně neosobně přes seznamku (nudila jsem se v práci 😀 ). Ale ten první moment, kdy jsem ho spatřila, nezapomenu do konce života. Ta chvíle, kdy se nám potkali oči a mně se rozklepaly kolena (zrovna zahazoval do koše kapesník :-D). Kdybychom byli ve filmu, tak se na tu sekundu zastaví čas. Takhle to vnímám, dodnes. Najednou vše utichlo a zastavilo se. Když to tam je, tak to víte. Hned v první vteřině.
Nakonec se nekonala dokonalá filmová romance, za tu dobu jsme si prošli lecčím. Jenomže nikdy nás nic nerozdělilo. Vždy jsme tady byli dva. Jeden pro druhého. Podržela jsem ho, když měnil práci a nebyl si jistý tím, zda je ten krok správný. A on mě podržel, když jsem začala pracovat při mateřské já a zjistila, že absolutně nejsem schopna zvládat obojí. A naše sny se staly velkými, protože jsme je snili společně.
Rok 2012 a naše svatba
Samozřejmě, je to jenom můj pohled na věc- nemusí to tak cítit každý. Ale když bych si měla vybrat mezi naším vztahem a sny, jenom bych zašeptala do prázdna: “Někdy můžeš mít obojí.”
Jsme teď starší. 10 let a 2 děti vám tohle udělají 🙂
Změnilo se toho hodně a dostali jsme se do období, kdy jsme si toho vědomi. Jeho vlasy začínají pomalu šedivět a moje pleť už zdaleka není tak “šťavnatá” jak kdysi. Spíše se zdá, že pomalu vadne směrem dolů. Nebudíme se ráno svěží jak kdysi. Ale jiné věci, jooo tak ty jsou o moc lepší, protože když je děláte 10 let se stejným člověkem, jaksi se v tom stanete mistrem 🙂
Rok 2013 a já poprvé těhotná s Laurinkou (nenechali jsme si říct pohlaví, očekávali jsme kluka 😀 )
Jsme teprv v první půlce našeho manželství. Děti již máme, ale pořád nemůže být řeč o lepším spánku 🙂 Nebo méně plném autě, když cestujeme… Ale jak plyne čas, častěji se přistihneme u toho, že se obracíme jeden na druhého a snažíme se spolu řídit vypuklý chaos u nás doma.
Je to těžké, najít si čas pro sebe. Ale občas se nám zadaří. Přijdou chvíle, kdy se ocitneme v oku hurikánu a můžeme si dát spolu v klidu kafe nebo skleničku vína a mluvit. O tom, co nás trápí, co bychom chtěli, plánovat budoucnost. Taky máme někdy štěstí a můžeme se obejmout, než nás zmerčí Filip a snaží se nás mermomocí od sebe odtrhnout.
Rok 2014, Laurinka má 10 měsíců
Pořád spolu sníme. Neustále. Co budeme dělat a kam půjdeme, bez pochybností, zda to uděláme společně, protože dosáhnout čehokoliv bez něj znamená ztratit všechno důležité.
Je tady pár hezkých rande anebo pár dnů mimo domov bez dětí… Vzácných chvil. Na druhou stranu ale máme všechen čas tady, právě tady uprostřed života, který jsme vytvořili. Uděláme jeden druhému šálek čaje nebo večeři a zadíváme se vzájemně do očí- a to je víc než cokoliv jiného.
Rok 2015, Laurinka necelé 2 a já už těhotná s Filipem (ještě jsme to ale nevěděli 🙂 )
Hollywoodské muzikály nebo nejprodávanější romance dnešních dnů mě nemůžou odvrátit od spokojenosti, která plyne z 10 let s Emčou. A to píši i po tom, co jsme se zase rafli, že přijel pozdě a já nenavařila večeři. Častokrát spolu nesouhlasíme, hádáme se, máme jiné názory, ale zůstáváme spolu. Nakonec se vše vyřeší a my zvolíme něco víc, zvolíme nás, zvolíme zůstat, zůstat a společně snít…
Filípek v bříšku, rok 2016
Rok 2016, Filípek má cca 2 měsíce
Rok 2018, všichni spolu…
Žádné komentáře