Instagram

CESTOVANI TIPY

LIPTOV AGAIN- CO NOVÉHO?

12. 8. 2017

To, že Liptov milujeme, je známo hned z několika odkazů, které všude pořád cpu 🙂 Minulý rok jsme tu strávili neskutečný týden, úplně nabitý akcemi s dětmi. Každý den bylo co dělat a objevovat a hlavně- všechny nás to bavilo!

Tento rok jsme se tedy naši Tour de Slovakia rozhodli důstojně zakončit tady a jsem za to neskutečně ráda. Za prvé jsme byli ubytování na krásném místě. Měli jsme k dispozici rovnou 2 pokoje, takže KONEČNĚ jsme se netlačili všichni v jedné posteli, ale měli jsme trochu více prostoru. Hlavně, když děti usly 😉 Hotel byl baby friendly, takže měli k dispozici i dětský koutek a wellnes, které jsme bohužel vůbec nevyužili :-/ Pokud hledáte vhodné místo a chtěli byste se zajet na Liptov podívat, doporučuji Via Jasná.

První den dojezdu jsme už neměli moc času kde co vymýšlet. Na oběd jsme se stavili v Liptovském Mikuláši- rada pro Vás, nic moc tam k vidění není :-/ Náměstí sice lemovaly restaurace, ale jedna jak druhá a bohužel, tady jsem si řekla, že s restauračními službami to jde na Slovensku dolu vodou. Na jídelák jsme čekali asi 15 min, pak přinesli manželovi polévku a další 3/4 hodiny jsme čekali na pizzu a nějakou rychlovku k tomu. A umíte si představit, jaké to je, držet hladové děti na jednom místě tak dlouho :-/

A pak se stala samozřejmě další nemilá věc a Laura nám předvedla do písmene to samé, jako u Štrbského plesa (podotýkám, že od té doby a do té doby, neměla ani jeden záchvat zuřivosti, takže skutečně nechápu dodnes, co to mělo znamenat).

Nakonec jsme dorazili na pokoj, vybalili se a rozhodli, že zajedeme jenom do Babylandu, ať se děti vyřádí- a stejně se mračilo, tak jsme měli strach něco dalšího podnikat.

Jako rok předtím, i tentokrát to bylo super! Nejen, že je tam obrovské otevřené hřiště, ale mají i vnitřní hernu s kavárnou, takže si v klídku pijete kafe a jste uvnitř, máte tedy děti pořád na očích (rada pro vás, nezapomeňte s sebou zabalit ponožky pro všechny!). Pokud se v penzionu, který je součástí, ubytujete, máte nonstop o děti vystaráno- a to zdarma v ceně ubytování.

Další den jsme chtěli zajít někam, kde jsme ještě nebyli. Já osobně miluji jeskyně, zvláště ty ledové, tak jsme zamířili do Demäňovské. A když říkám ledová, tak skutečně byla. Venku se teplota pohybovala kolem 30, uvnitř bylo tak 2 pod nulou. Pohled to byl krásný, akorát po 3/4 hodině jsem byla už i celkem ráda, že prohlídka končí, neboť jsem si už necítila prsty u nohou a Filip začal být v nosítku celkem dost nervózní. A ono je to v té jeskyni jaksi víc slyšet 😀

Co mě zarazilo, když jsme vylezli bylo, jak dovnitř vstupuje rodina s dětmi v kraťasech, sandálích a tílkách… Nevím, selský rozum mi radí, když jdu do ledové jeskyně, tak tam bude asi zima.

My pak vyrazili rovnou na oběd- a já se KONEČNĚ hrozně dobře najedla. Takže pokud pojedete do jeskyně, stavte se hned pod kopcem v restauraci Riverside. Mají skvělé domácí burgry, dokonce ani obsluha nevázla, venku je hřiště… Ideál 🙂

Odpoledne jsme se vydali na procházku do Kvačianskej doliny. Tentokrát jsme prošli přírodní památky místo atrakcí. Nedokončili jsme sice celou trasu- což jsme ani nečekali s malými dětmi- spíš nám šlo o to nechat je oba vyběhat, ať nám večer padnou únavou 🙂

Trasa byla více méně kamenitá a do kopce, takže s kočárkem moc nepochodíte- nosítko to jistí. Cestou jsou nádherné výhledy, třeba skála Jánošíkovy hlavy- neuvěřitelné! Nebo pak vyhlídka, kde jsme končili. Dále byste se dostali až k dřevěným mlýnům, které snad navštívíme příště.

Jinak cestou do doliny narazíte i na malý domácí pivovar, kde jsme si udělali menší zastávku a domů vezli na košt pár lahví 😀

Nakonec jsme ještě cestou zastavili v prodejně slovenských pochoutek, nakoupili sýry a jeli se vyspat.

No a byl konec dovolené :-/ Druhý den jsme vyrazili zpátky do Nitry, Emča na vlak do Prahy a teď si každý den voláme po Skypu, abychom se alespoň tak viděli a slyšeli.

A víte co? Je to neskutečné, jak vám začne časem domov chybět. Já se těšila, že nebudu celé prázdiny sedět v Praze, ale najednou je to tady a mě to “naše” chybí. A dětem asi taky. Laurinka se denně ptá, kdy už pojedeme domů..

No, jelikož ve středu konečně začali předělávat naši koupelnu, vidím to až na úplný konec srpna. A to se stejně doma jenom otočím na patě a letím do Říma.

Ale těším se 🙂 Co vy a stezk po svém domově? Znáte ten pocit, když se vrátíte po dlouhé době a máte chuť vyobjímat snad každou skříň? 😀

    Odpovědět

    Instagram