Před několika týdny jsme se dohodli se sousedy, že pojedeme na hory. Neplánovaně plánovaně jsme sbalili celý byt (absolutně netuším jak se nám to vešlo do auta!) a vyrazili. Oba dva jsme doufali, že první postavení Laury na lyže bude epické a stane se z ní druhá Strachová. Mno, představy rodičů o dětech bývají občas skutečně zkreslené 😀
Ubytování bylo celkem levné a hned u modré sjezdovky, což doporučuji všem, kteří se na lyžích teprve učí (penzion Dagmar Friedrychová). Také jsme měli u penzionu skvělý dlouhý kopec, takže sáně 100% využity, stejně tak boby a lopaty. A dospěláci byly po půl hodině na odpis 🙂 Trochu jsme bojovali, protože sousedovic Dáda po druhém dnu padla s angínou, takže se zavedla karanténa. Bohužel ani to nepomohlo, děti sice nemají přímo angínu, kašel s rýmou ale už jo. Školka tedy nehrozí (pro představu, od září jsme ve školce byly max 8 týdnů!).
Týden byl i přesto skvělý. Od doby, co jsem se stala mámou, jsem se těšila na všechny tyto zážitky s dětmi. Na jejich první kroky, první jízdu na kole, první lyžování, bruslení a podobně. Těšila jsem se tím víc, že já jako dítě neměla tu možnost. Mamka byla a je nemocná, takže sporty měla od mala zakázané. A můj táta nefungoval. Já si naštěstí vybrala toho nejkvalifikovanějšího manžela a tátu pro své děti. Umí vše a je mi jasné, že děti tudíž budou umět také vše.
Když jsme přišli na svah, Lauru jsme zapsali na hodinu do lyžařské školky. Do té doby jsem se ani nezamýšlela nad tím, že je skutečně důležité, jakou školku si vyberete! Jakého instruktora! Ne každý to s dětmi totiž umí a ta naše je tak moc citlivá, že pokud jí něco úplně nejde, nebo je do něčeho nucena, tak se zasekne a už s ní nikdo nic neudělá. Nebo se, v horším případě, rozpláče.
My tedy Lauru přihlásili do školky U čápů. Přijela mladá holka, zapla Lauře lyže a šup s ní na pomu. NA POMU???? S 3 letou, která stála prvně na lyžích? Polkla jsem knedlík v krku a čekala, co z toho vzejde. Vyjely nahoru a pomalu sjížděly kopec. A pak znovu a znovu. Asi po 3 jízdě pustila instruktorka Lauru na pomě samotnou- samozřejmě, že upadla. A pak jela samotná znovu a to už jsem tedy slyšela z dáli ten srdceryvný pláč a volání po mamince. Takže jsme hodinu v půlce ukončili. Byla jsem si jistá, že se na ty lyže už nepostaví a zkusíme to zas za rok.
NAŠTĚSTÍ se tak nestalo a my sehnali skvělou jinou školku u Jahodů. Měli malinký svah hned u penzionu, kde učili takhle malinké děti a začátečníky. Majitel byl neuvěřitelně empatický k dětem, dělal si ze všeho legrácky a Laura se pořád smála. Spolupracovala a lyžovala! Za 3 hodinové lekce, se naučila plužit a zatáčet. Dokážete si představit jak hrdí rodiče jsme byli. A tím víc, když nám v pátek instruktor řekl, že má na lyže skutečně talent (snad to myslel vážně a neříká to tak každéme 😀 ).
Co se týká Filipa, za týden mu vyrostly 2 nové zuby- špičáky. Máme doma upíra 😀 Twilight hadr!
Tak doufáme, že příští rok bude průlomovej a Lauru lyžování skutečně chytne.
Kdy jste stavěli děti prvně na lyže vy? A jak jim to šlo? Kdy si je začali skutečně užívat?
Žádné komentáře