ZIVOT

Jaké je to mít dvouleťáka a skoro pětiletou

15. 7. 2018

Když jsem dnes ráno vstávala, vážně jsem přemýšlela se na plánovaný výlet vykašlat a zůstat doma. Venku ale svítilo sluníčko a já si nedala možnost začít víc přemýšlet a prostě nás automaticky začala balit.

Emča jel totiž na dopoledne na kajak, tak jsem vzala děti a jeli jsme do Prahy na Střelecký ostrov. Od včera tam byl food festival a já potřebovala dětem udělat program.

V průběhu dne jsem si uvědomila jednu zásadní a důležitou věc- nejlíp je mi s dětmi (a samozřejmě, pokud to jde, i s Emčou). Ač to zní jako strašné klišé, popřípadě si někdo poklepe na čelo, jak “matkovitá” matka jsem, ale skutečně mě naplňuje být s nimi.

A ne, nebylo to tak vždy. Do stadia, že je vše bez stresů a tak nějak plynně a velmi příjemně nám utíká čas strávený spolu, jsme se dostali až teď. V době, kdy bude Lauře v září 5 a Filip měl v dubnu 2.

Laurinka je už samostatná jednotka. Je neuvěřitelně emočně vyspělá, poslouchá na slovo a i v tak malém věku se můžu spolehnout, že pokud řeknu, že na ni musím pořád vidět, když si hraje, tak na ni určitě budu pořád vidět. Neodváží se jít někam pryč. Už si vystačí sama se sebou a pokud je příležitost, nemá problém se seznámit s cizími dětmi a najít si nové kamarády. Vydrží hodně dlouho chodit, krásně se s ní povídá a ten vztah je už úplně na jiné úrovni, než tomu bylo třeba před 3 lety. Stala se z ní parťačka, je to člověk, který třeba i na chvilku pohlídá Filipa. I když ona to dělá sama od sebe, protože o mladší děti pečuje (i ve školce, co mi povídaly učitelky 🙂 ). Když jsme spolu, neodmlouvá, nezlobí, vždy se na všem domluvíme a já jsem neskonale vděčná, jak úžasný člověk z ní vyrůstá.

Filípek překonal hranici 2 let a najednou je s ním taky větší pohoda. Už nemusím střežit každý krok, aby mi někam nezahučel. Nemusím mu být neustále za zadkem a tak si v klidu můžu sednout a vypít si TEPLÉ kafe. Na jednu stranu začíná období, kdy potřebuje nejvíc maminku (měla to od 2 let i Laurinka, nechtěla od tatínka a nikoho jiného koupat, číst, hrát si, usínat, cokoliv. Jenom maminka), na druhou stranu se to mixuje s obdobím “já sám”. Takže nastává velmi příjemná kombinace, kdy je neustále v mojí blízkosti, ale hraje si sám 😀 Co považuji za naše nejlepší rozhodnutí, je mít děti dvě 😀 První 2 roky jsou náročnější, ale teď? Pokud už nechte být osamotě, neustále chodí za Laurou. Takže je mám na dohled, hrají si spolu, Laurinka na něj dává pozor a Filípek  má podněty se něčemu novému učit.

Dnes jsem tedy seděla, pila kafe a pozorovala, jak si celé dopoledne spolu hráli. Pak jsme si zašli koupit domácí nanuk, který si Laurinka vybrala a namixovala sama a ve třech se o něj podělili. Aby nebyl hlad, prošli jsme stánky a nechala jsem volbu jídla znovu na Laurince, která se docela vytáhla a my měli skvělou BBQ bagetu s kuřecím. Roztáhli jsme deku, všechni tři si na ni sedli a snědli oběd. No a pak vyrazili pěšky na hlavák. Filípek si lehl do kočárku a hezky sám usnul. A my si s Laurinkou užily ještě Hamley’s hračkářství a procházku.

Miluji je- oba dva. Neskonale. Nikdy jsem si nedokázala představit, jaké by to jednou mohlo být. Od narození dítěte člověk pořád řeší pleny, kojení, pak příkrmy, kdy kam jít a jak bude dítě spát, ať se mu nenarušuje režim. Až začne běhat, tak je nonstop ve střehu, aby se mu nic nestalo. Pořád je to takové chaotické, když se vyřeší jedna fáze a období, přijde další, ještě horší. Neříkám, že to nejsou krásné měsíce nebo roky, ale jelikož jsem si tím prošla 2x, mohu říct, že LEPŠÍ NEŽ TEĎ to nikdy nebylo. Období vzdoru je fuč (nejhorší období ever) a my jsme schopni být spolu rádi, bez křiku, přizpůsobit se jeden druhému a skutečně si naplno užít a vychutnat každou sekundu.

A co je víc, JÁ SAMA jsem schopna si odpočinout i když jsem s oběma (ano, jsou i dny, kdy mám pocit, že se nedožiju večera, ale těch je už poskromnu).

Takže maminky, pokud vás hranice 2 let ještě jenom čeká vězte, máte se na co těšit 🙂 Maminky, co máte druhé dítě, které je ještě maličké vězte, že vás sice čekají hrozně těžké měsíce (a to je mezi rokem a druhým rokem života druhorozeného), ale pak přijde nejúžasnější období a vy si ten poslední rok na rodičovské užijete se vší pompou- a fakt se budete děsit chvíle, kdy ty dva koblížky opustíte a začnete pracovat…

Protože vím, že TEĎ je nejkrásnější období v mém životě a já si to sakra uvědomuji 🙂

Pozn.: Ty fotky, kde sedím na kávě s Filípkem, dělala Laurinka 🙂

Pozn.2: A abych předešla zbytečnému nedorozumění, je jasné, že každé dítě je jiné. A že co je u nás, nemusí být u vás. Ale obecně, když vezmu průměr rodin kolem nás se kterými jsme toto řešili, shodli jsme se na tom, že po 2 roku je vše o poznání lepší 🙂 A asi taky záleží na jiných faktorech (jako výchova, povaha dítěte, schopnost naladit se na stejnou vlnu, nebo třeba poruchy, atd.)

 

  • Reply
    Iva Baltaretu
    15. 7. 2018 at 17:28

    Lucko, užívejte si to 🙂 Máte krásnou rodinku (a stejné šaty jako já 😉 Báječné léto přeji, Iva

    • Reply
      Lucie
      16. 7. 2018 at 13:34

      Děkuji Ivi 🙂 a ty saty jsou nejlepsi!

  • Reply
    Tajka
    15. 7. 2018 at 19:47

    chvala za tento clanok. lebo doma 2rocna, co vystrkuje rozky a 3 mesacny, ktory dost place…a je to na prasky, niekedy mam pocit, ze to nikdy nebude lepsie. ale toto mi dalo nadej, dakujem

    • Reply
      Lucie
      16. 7. 2018 at 13:33

      Budu moc drzet palce, abyste to meli nakonec stejne 🙂 A vydrzte!

  • Reply
    Jitka
    16. 7. 2018 at 16:32

    Moc krásně napsáno, mám doma dvouletou holčičku devíti měsíční holčičku. Jsou okamžiky už teď že si hrají krásně spolu v pokoji. I když starší se akorát teď pomalu začíná rozmluvovat.

    • Reply
      Lucie
      16. 7. 2018 at 19:45

      tak at vam to vydrzi 🙂

  • Reply
    Nikola
    16. 7. 2018 at 17:44

    Hezky napsano! Dcera ma 3 a kousek (ma ted druhe obdobi vzdoru) a syn 11 mesicu (obdobi separacni uzkosti)…a moc se tesim az nebudu jen upocena a uhonena mama, ale budu mit dva skvele partaky!

    • Reply
      Lucie
      16. 7. 2018 at 19:44

      to pak bude krasne obdobi, tak at je to co nejdrive 🙂

  • Reply
    Candy
    17. 7. 2018 at 8:21

    To je tak krásné napsané!! Jelikož jsem ještě ve stádiu kdy děti ještě nemáme ale řešíme teď naší společnou cestu tak vím, že se na tyto chvíle moc těším! Miluji tvoje články a tvoje děti jsou fakt úžasné <3

    • Reply
      Lucie
      17. 7. 2018 at 13:08

      Jee, ty jsi zlatá, moc děkuji 🙂 Tak ať vám ta společná cesta jde od ruky a máte krásnou rodinku 🙂

  • Reply
    Gabriela
    17. 7. 2018 at 10:26

    Líp to napsat nešlo, Luci. Moc krásný 👌👍👀❤️

  • Reply
    Lucie
    18. 7. 2018 at 13:16

    No já mám dvě holčičky 3 a 6let a u nás taková pohoda není. Věčně se hádají o hračky a pokud si dokáží chvilku spolu hrát tak to nakonec stejně vždy skončí křikem. Mít děti, které mě poslechnou na slovo a dokážeme se navzájem tolerovat, přizpůsobovat je můj sen. Takže máte velké štěstí !! Někde sem četla, že mám hledat chyby u sebe, tak snad se to u nás brzy zlepší.
    Lucie

    • Reply
      Lucie
      19. 7. 2018 at 14:38

      já myslím, že aždé dítě je jiné. Možná je to u nás větší pohoda tím, že máme 2 pohlaví, tedy si “nekonkurují” jestli rozumíte 🙂 Nebo i povahou, asi je v tom hodně faktorů. Nicméně vám držím palce a doufám, že se to třeba časem zlepší

  • Reply
    Žaneta
    18. 7. 2018 at 16:01

    Krásně napsáno a gratuluji, že jste k této fázi bez újmy došli 😊 já mám dceru 5,5 a syn 11m, dcera bez brášky neudělá už ani krok, jen se
    dostává do fáze”první puberty”, která se projevuje tak, že odmítá udělat cokoliv,co si přejí rodiče 😁 každopádně děkuji za článek a více takových to parádních výletů.

  • Reply
    Anna
    19. 7. 2018 at 7:33

    I já musím potvrdit, mám to hodně podobně – dcera v březnu 4 a syn v červnu 2. Je to čím dál lepší, a i když se teď docela hádají a perou o různé věci, nedá se to srovnat s tím stresem, když byl Vojta menší…nikdy dřív bych si to nepomyslela, ale jak píšete, na návrat do práce se nijak zvlášť netěším a stále víc si uvědomuju hodnotu času stavěného s nimi. Takhle už to nikdy nebude. Btw –
    kdybych toto po sobě četla ještě před rokem (uhoněná, vyčerpaná a modlící se, ať už přijde manžel z práce), řekla bych si, jak otřesné klišé to je 😀

    • Reply
      Lucie
      19. 7. 2018 at 14:37

      přesně to si říkám 😀 že to někomu tak musí připadat, ale když ona je to fakt pravda 🙂

  • Reply
    Ivet
    17. 9. 2018 at 13:46

    Moc krasnej clanek. Mam 2,5 syna a snazime se o druhe. Nekdy si rikam, jak to vlastne pujde s dvema detma. Ale takovyhle clanek me vylozene nakopnul. Diky za nej 🙂 I.

    • Reply
      Lucie
      21. 9. 2018 at 19:13

      bude to urcite skvele!!!

Odpovědět