Jak na nočník- peripetie vol.2

Byl to den jako každý jiný. Ráno jsem se vzbudila na to, že mi Filip prstíkem píchá do oka. Usmíval se na mě od ucha k uchu a já, ač jsem kvůli slzám z podráždění pořádně nic neviděla, jsem si ho k sobě silně přitulila. Laurinka zhluba oddechovala. Něco se ji zdálo, viděla jsem to podle pohybu víček. Snad to bylo alespoň něco krásného.

Venku svítilo sluníčko, co jsem poznala z mezer mezi žaluziemi. Perfektní den. Líně jsem se otočila na druhý bok a zkusila ještě usnout. Smůla. Cítila jsem, jak přeze mě přelézá Filip. Postavil se k posteli a bezmilosti mi strhl z horkého těla peřinu.

“Počem!” Zakřičel a útlou ručkou se mě snažil vytáhnout z pelechu. No jo, dnes si nepospím.

Zvedla jsem se z vyhřátého místa a pomalu se sunula do obyváku. Jen tak tak jsem stačila chytnout Filípka, má ve zvyku utíkat, když ho chci posadit na nočník. Vysvlékla jsem mu pyžamo, sundala plenku a usadila ho.

V rychlosti jsem připravila kakao, podala mu láhev a sedla si na zem vedle něj. A čekala. A čekala…

Máme ve zvyku až přehnaně oslavovat, když se mu podaří čůrání. Výskáme, tleskáme a těšíme se tak moc, že si musí v ulici myslet, že snad máme doma vítěze olympiády 😀

Trvalo to, nebudu lhát. Oddalovala jsme učení na nočník jak to jenom šlo. V zimě jsem si řekla, že ho tady přeci nenechám běhat s holým zadkem, když je venku pod nulou. Odsouvala jsem to, protože když pominu růst zoubků a období vzdoru, učení na nočník považuji za nejhorší a nejdelší období v životě mých dětí.

Pořád být u nočníku, neustále se ptát, zda se mu nechce, utírat podlahu, když máme štěstí a když ne, tak se snažit vysát vlhkost z postele, gauče a tak podobně.

Neustále prát a prát. Dokola.

Upřímně, nejsem jedna z těch maminek, co učí dítě od chvíle, co samo sedí. Možná moje chyba, možná jsem jenom přesvědčena, že dítě musí na nočník uzrát, aby si dokázalo uvědomit, co po něm chci, když tam sedí. Aby to nebylo jenom samovolné uvolňování svěračů :-). 

A pořád z toho nejsme úplně venku. S Laurinkou jsme začínali, když měla cca 20 měsíců, ve 2 letech byla bez plínky přes den a do dvou měsíců i přes noc. Šlo to hladce- to je to, co si pamatuji. Ač napínám mozek jak chci, za boha si nemůžu vzpomenout, kdy jsem ji přestala dávat plenku na ven a jestli mi počůrávala kraťasy (bylo tehdy léto).

U Filípka to vím přesně. Konečně mu docvaklo, co po něm chceme a na nočník si dojde sám. Sedne si a vyčůrá se. Pokud mu ale natáhnu trenky, čůrá výsadně do nich. Stejný problém máme i s kakáním- to si šetří na večer do plínky 😀 I když ho posazuji před spaním, protože už vím, co bude následovat, prostě si to nechá napotom. Máme před sebou dlouhou cestu, ale už beru jako úspěch, že si dojde alespoň, když běhá nahatý!

Tak jsem si řekla, že vám sem hodím pár tipů, pokud začínáte s učením nebo nad tím přemýšlíte, které by mi byly kdysi pomohly a teď se nimi řídím 🙂

1. Začněte až budete přesvědčené, že je na to čas. Nenechejte se zviklat nebo rozhodit, když vám jiná maminka řekne, že začínali posazovat už v 9 měsících. Případně, že jejich 1,5 roční dítě už si řekne a je bez plín. Jsem přesvědčena, že na to musí být ne jenom dítě připravené, ale hlavně se na to musíte psychicky připravit i vy- protože pár týdnů vytírání a uklízení a nervů vás to stát bude.
2. Nezoufejte si! První týden bude nejhorší, budete neustále utírat louže nebo čistit nábytek. Stane se, že dítě i posadíte, bude to bez výsledku a v momentě, co se postaví a udělá pár kroků, tak se vyčůrá. Filip si rád uleví i vedle nočníku… Doporučuji si dát na gauč takové ty čtvercové pleny- pokud se vyčůrá, vyhodíte plenu, nemusíte neustále čistit. To také doporučuji, když už budete ve fázi učení bez plenek i na noc. Stačí dát pod prostěradlo čtvercovou plenu, nejlépe uchytit kobercovkou. My sice máme nepromokavý potah na matraci, nicméně se mi stejně nechce pořád prát, je jednodušší vyhodit plenu…
3. Mobily, tablety, knížky a všechen druh zábavy, který udrží dítě na nočníku, je žádaný a nutný 🙂 Pevně věřím, že vás za to nikdo nebude odsuzovat a vy nemusíte dítě svazovat k nočníku lanem 🙂
4. Až se naučí si dojít nahatý na nočník, začněte ho učit, pokud má oblečení. Je to jako začít odznovu, zase vás čeká minimálně týden, kdy budete nosit s sebou v batohu asi 3 různé trenky a kraťasy a neustále prát a převlékat. Je to součást, připravte se na to.
5. Pokud nastane doma ticho, je to špatně. Urychleně hledejte rozpatlané hovínko 😀 Popřípadě vykoupaného plyšáka v loužičce.
6. Je dobré, aby byl nočník neustále na očích a nejlépe na tom samém místě. Ať si dítě zvykne a ví, kde hledat 🙂
7. Cílová rovinka je v dohlednu, když začínáte učit bez plen v noci. To už je takový sladký menší dojezd (i když noční převlékání dětí a peřin taky nic moc). Doporučuji vysledovat, kdy má dítě po ránu suchou plenku. U Laurinky jsem to tak udělala, když jí měla suchou asi 14 dnů vkuse. Počůrala se mi pak do peřin snad jenom 1x ze začátku a pak už ne. Také je lepší už na noc nedávat dětem pití- a přes noc už vůbec…
8. A nejdůležitější pravidlo- BUĎTE V KLIDU, TRPĚLIVÉ A V POHODĚ. Trvá to a pro dítě je to všechno nové. Učí se, nejde to hned. Neklaďte na něj a na sebe příliš vysoké nároky. Ale také to neodkládejte příliš dlouho. Znala jsem jednoho kluka, který měl pleny ještě ve 3 letech a tedy nevypadalo to moc hezky :-/ Nejlepší je začít na jaře, v létě a v průběhu brzkého podzimu, kdy je ještě teplo. Abyste se nebály, že vám nastydne. Některé děti se naučí na nočník hned, u některých to trvá dlouho. Což je normální, každé dítě je prostě jiné- takže i tyto rady berte tak, že nám to zabralo a vám třeba zrovna nemusí 🙂

Tímto bych vám chtěla poslat hromadu síly a podpory! Bude to boj, ale až se zbavíte plenek, potěší se nejenom rodinný rozpočet, ale také vy- jsem si tím jistá. Protože přebalovat hnědou ve dvou letech- to má už jiné grády 😀 😀 😀

A jaké máte zkušenosti s učením na nočník vy? Klidně mi sem hoďte nějaké tipy a rady, můžeme si tak vzájemně vybrat, co komu sedí víc 🙂

PS: Každá maminka je jiná, stejně jako dítě. Tipy nebo rady dávám ze své osobní zkušenosti, netvrdím, že jsou “správné”, ale každá děláme to nejlepší, co svedeme. Berte to tedy s lehkostí a nadhledem 🙂