Instagram

ZIVOT

DĚTI A TECHNIKA

8. 4. 2018

Tento článek píšu už zhruba měsíc. Vždy něco začnu a pak to smažu. Úplně nevím, jak dané téma uchytit bez zbytečně negativních reakcí nebo pocitů, případně odsuzování.

Všichni víme v jaké době žijeme. Technika je už neodmyslitelnou součástí našeho života. Nevstaneme ráno bez toho, abychom nezkontrolovali telefon jako jednu z prvních věcí, které uděláme. Večer neusedneme na gauč bez puštěné televize nebo otevřeného počítače kvůli práci. Neumíme si představit být odstřihnuti od internetu a dat na delší dobu. To jsou holá fakta a tak to je. U každého v jiné míře, v jiném poměru nebo v jiném složení.

Čím rychleji postupuje vývoj společnosti, tím rychleji se mu děti přizpůsobují. S technikou přicházejí do styku velmi brzy, manipulovat s elektronikou nás vidí už od narození, tudíž je skoro nemožné je toho uchránit. Pokud pracujete často s tabletem, velmi brzy si k vám stoupne roční dítě a bude prstíčkem šmátrat po obrazovce, protože vidí vás, jak to děláte.

A velmi brzy přijde na to, jak danou věc ovládat. Tak brzy, až jsem se toho zděsila i já.

 

Laura se začala dívat na pohádky už nějak po půl roce. Byla to totiž jediná věc, která ji uklidnila a zaujala, aby neplakala. Od rána jsme měly puštěné Spievankovo nebo Fíha tralala. Vyžadovala písničky a podle mě i obraz plný barev. Někdo namítne, že jsem ji měla zpívat já- no jo, jenomže ona nesnášela, když jsem zpívala- a to si myslím, že nezpívám až tak strašně 😀

Velmi brzy se jí vše okoukalo, tak jsem z nutnosti sáhla po tabletu a pouštěla ji písničky pro nejmenší tam. Doteď si pamatuji kreslené lidovky jako Travička zelená, nebo Pásla ovečky 🙂 A ji to bavilo. A postupně se frekvence začala zvyšovat. Tím, že se uklidnila u pohádky, tak jsem telefon a tablet vytahovala pokaždé, když byla nervózní. Ve vlaku, aby byla v klidu a neplakala. U oběda, když nechtěla nic sníst, protože ji děj tak upoutal, že mi automaticky otvírala pusinku a já ji nakrmila. Na nočníku, abych ji něčím zabavila a ona mi na něm chvíli seděla a vyčůrala se.

Jedno s druhým vedlo až do stádia, že jsem si najednou uvědomila, co řídí moje dítě. Když jsem jí chtěla telefon nebo tablet vzít, hysterčila. Byla zlá. Neovladatelná.

To byla taková první pořádná facka, že to asi není úplně v pohodě. A my začali pozvolna, postupně odnaučovat- a světe div se, podařilo se. Jednoho dne jsem tablet schovala do šuplíku úplně a telefon se snažila sama moc nepoužívat.

Pak se narodil Filípek. Ten byl naštěstí hodné miminko bez pláče 🙂 Pohádky a písničky ho vůbec nezajímaly a měl rád, když jsem mu zpívala já. Ale samozřejmě taky jsme se časem dostali k tomu, že začal vyžadovat něco víc. Televizi máme puštěnou skoro celý den, pokud nikam nejdeme, venku je zima nebo prší. Tu už beru jako nutné zlo. Telefon mu dávám pokud jde na nočník, protože jinak mi tam sedět nevydrží a běhá po celém bytě. Nebo pokud potřebuji, aby chvilku vydržel v kočárku a já nemusela lítat po celé místnosti, kde se nacházím 🙂 Uvědomuji si, že si situaci a její řešení zjednodušuji. Ale popravdě, v dnešní době mi přijde, že už to každý bere jako normální věc. Když se rozhlédnu kolem sebe, vidím 90% dětí s nosy u obrazovek. Vidím je jíst u tabletů. Vidím je hrát si hry na mobilu místo v reálu. Vidím je chatovat si místo povídání.

Prostě akceptuji, jak to teď je. Je taková doba. Nemůžu je úplně odstavit od technologií, pokud je sama používám. Ale co můžu, je omezit je. A taky, že jsem to začala dělat.

Před pár týdny jsme se dostali do další nepěkné smyčky tabletů, když byli oba dva nemocní a nemohli jsme se hnout z bytu. Měli jsme dokonce nařízeno ležet. Takže bylo jasné, co přijde, abych je udržela v klidu.

Bojujeme. Nebudu tvrdit, že my jsme zrovna rodina, která tohle doma neřeší. A že naše děti to nezajímá a že my máme tvrdá pravidla a nedovolujeme. Jsme možná měkcí, možná jsem rezignovala a smířila se s tím, kam celá společnost míří a že interaktivní život je obrovskou součástí našich životů.

Sama ale cítím, že je potřeba nějak omezit obrazovky. Jak pro ně, tak pro nás.

Po společném usednutí u kafe jsme se s manželem dohodli na pár bodech, které bychom rádi zavedli a dodržovali je. Jsem přesvědčena, že pokud to podchytíme teď, budeme si v budoucnu děkovat (asi tak, jako se spaním 🙂 Děti ukládáme od narození v 7 večer a doteď si za to děkuji 😀 ).

O víkendech telefony odložíme do šuplíku. Vezmeme je do ruky až po páté večer v neděli. A v týdnu, ihned jak přijede Emča z práce, tak ty telefony znovu odložíme. Telefony, tablety, vypne se televize. A budeme spolu.

Počítám s tím, že jak začne být teplo, budeme stejně neustále venku na pískovišti a na vymoženosti moderní doby si nikdo ani nevzpomene. Na to se upřímně těším. Až jim foukne do vlasů větřík, ucítí pod nohami čerstvě posečenou trávu, budou mít ruce od písku a tvář opálenou od sluníčka. Co tam po tabletu, když se můžou houpat, klouzat a hrát na honěnou s ostatními dětmi 🙂

Každý na to máme jiný názor, každý se snažíme vybalancovat situaci, jak nejlépe víme a umíme. Doba je taková, jaká je. Tak prosím, buďte chápavé. Vím, že jsou mezi námi i maminky, které mají situaci zmáklou na jedničku 🙂 A my ostatní se budeme víc snažit, slibuji.

A to jsem zatím neotevřela tabu téma “Děti a sladkosti” 😀 Tam máme taky co povídat 😀

A jaký máte názor na vztah dítě- technika vy?

 

 

  • Reply
    Tana
    8. 4. 2018 at 17:41

    Zrovna jsem odpovídala kamarádce na podobnou věc. Naše malá (3roky) má svůj iPad po té,co dost nešikovně třískla mým telefonem. Takže od cca roku a půl je pro ní telefon tabu. Dostala tedy jeden vyřazený iPad,který nikdo nepoužíval. Má ho naládovaný pohádkama a používáme hodně na cestování a do restauraci, kde vydrzi tak hodinku hodna a pak hodinku u pohádek. Nejlepší jsou restaurace s dětským koutkem,tam ji iPad nezajímá. Doma TV jen po ránu nebo večer před spaním-já jí teda poctivě čtu,ale ona má radši pohádky v televizi. a teď jak je hezky-je radši na zahradě a v TV může běžet sebelepší pohádka. Ale když je nemocná nebo je venku hnusne – klidně ji to pustím za chvilku klidu 😉 Jo a pak někdy taky u jídla,malá je dost nejedlik,takže někdy pustím pohádky a u toho ji krmim a jí nevadí,ze jí to,co já chci… no myslím,ze technika není až tak nás problém,ale spis sladký,kterým jí cpe hlavně babička 🙁

    • Reply
      Lucie
      9. 4. 2018 at 06:12

      tak to máme celkem podobně, akorát děti už si ten tablet celkem vyžadují. A to už jako problém vidím :-/ A o sladkém raději pomlčím, náš Filípek je celý z cukrové vaty…

  • Reply
    Monika
    8. 4. 2018 at 19:00

    U nás, aby v bytě byly i jiné zvuky než můj a dceřin hlas, hraje celé dny pouze rádio, televizi pouštíme až když dcerka (2 roky) usne a to ne každý den, avšak co jsem na mateřské stal se mobilní telefon mou druhou součástí, neustálé posílání zpráv, fotek a videí o tom, co dcerka dělá všem rodinným příslušníkům, mobil mám v ruce značnou část dne, ale poslední měsíc se to snažím regulovat a doufám, že se dostanu až na samé minimum času stráveného s mobilem v ruce. Dcerka do svých 23 měsíců nekoukala na televizi, na tablet, na mobil (ten samozřejmě v ruce měla, ale zamčený, takže jen prstíkem jezdila po úvodní obrazovce a nikam se nedostala), ale nedávno jsem ji zkusila pustit na YouTube dětské písničky, a teda to jsem neměla dělat, zalíbilo se jí to natolik, že sotva vstala už začala tančit, pobrukovat si a chtěla pustit YouTube, takže poslednich 14 dní je u nás ve znamení sledování YouTube v televizi, kdy dcera tančí jako divá, většinou před obědem než ho nachystám a taky po večeři (cca 1.5 hodiny z celého dne). Vím, že se tomu nelze vyhnout, aby se děti tyto výdobytky moderní doby nedotkly, a myslim, že to není ani žádáno, ale je nutno stanovit nějaké hranice udržitelnosti a hlavně začít nejdřív sami u sebe 🙂 Tak snad se nám to všem podaří!

    • Reply
      Lucie
      9. 4. 2018 at 06:14

      No jak si na to jednou děti zvyknout, dost těžce se to odnaučuje- není se čemu divit, taky trávím u pc značnou část dne 🙁 Je to všechno dobou a lepší už to nebude,spíš se všichni musíme nějak přizpůsobit a najít řešení.

  • Reply
    Tereza
    8. 4. 2018 at 19:44

    Diky za clanek, tohle tema je mi jako prvomamince pulrocni holčičky dost blízké, zvlast pro to, ze to sama nemam uplne stopro pod kontrolou jak bych chtěla. Uvedomuju si jak casto saham po telefonu, zvlast na matersky, brousim facebookem a sjizdim modryho konika, obcas tam najdu dobrou radu, ale vetsinu casu jen tak brouzdam. Blogy, recepty, diskuse, facebook kde se nic nedeje. No a mala si cim dal tim vic uvedomuje, co to mam v ruce a zacina to pro ni byt zajimave. Chvili mi vydrzelo brouzdat jen rano a vecer, ale ted uz je to zas ve starych kolejích. Musim se polepšit, chci aby to s technilogiemi umela, ale ne aby byla jejich otrok. Telku nastesti nemame, radio posloucháme klasiku, tak to si nevycitam. Ale jak z toho kruhu telefonu ven to babo rad, me to trochu vynahrazuje to odstizeni od sveta na matersky a neumim se toho zatim vzdat.

    Jinak super blog, narazila jsem na nej diky MK a dneska jsem sjela spoustu clanku, jste uzasna zena a maminka! A slusi vam to!!

    Tereza

    • Reply
      Lucie
      9. 4. 2018 at 06:17

      Děkuji Terezko! Tak toho si strašně vážím a udělalo mi to takto po ránu hroznou radost 🙂 Ohledně telefonů… Upřímně si myslím, že to máme na mateřské podobně většina z nás. Jsme neustále doma, nebo s dítětem, sociální život je takřka nulový, tak si ho vynahrazujeme internetem. Doufám, že ve chvíli, kdy nastoupíme do práce, tak se vše dá znovu dopořádku, nebo se to alespoň trošičku zlepší.
      Nicméně stanovit si zatím jakési malé pravidla je taky řešení 🙂

      • Reply
        Tereza
        9. 4. 2018 at 08:06

        Vcera vecer jsem odlozila telefon a na tech par minut mezi uspanim male (poslední dobou nam neusne pred pul desatou, a ja pak odpadam do postele s ni) a vlastnim spanim jsem si vzala knizku a bylo to po dlouhy dobe vazne super 🙂 musim se naucit odkladat telefon casteji 🙂

        • Reply
          Lucie
          9. 4. 2018 at 13:01

          Jeee, tak to strasne moc rada slysim! Ja uz si taky myslim celkem dlouhou dobu na nejakou knizku 🙂

  • Reply
    Radka
    9. 4. 2018 at 07:18

    Tak my doma vlastnime s manzelem kazdy svuj notebook na praci a telefon. Tablet nemame…byl by nam k nicemu. Taky jsme si prosli obdobim kdy dcera cca kolem 2 let veku vstavala v 6 a my aby jsme si mohli jeste zdrimnout tak ji dali do ruky mobil s pohadkama. Stejne tak v restauraci pri dlouhem cekani na jidlo…jenze se se to zacalo zvrtavat a kdyz jsme ji mobil brali tak delala silene sceny. Takze jsem to utla a nedavam ji mobil do ruky vubec. Ja si porad rikam,ze ma na to casu dost. Takze pohadky jsou jen v tv a i tu ji omezuji. Kdyz je pekne nepoustim ji vubec. Takze ted od patku nam nehrala tv vubec. Me to strasne rozcilovalo, ze je pokoj plny hracek, na zahrade jak by smet a ona by sedela cely den u tv… ja verim ze technika ve spouste pripadu ulehci rodicum ze maji na chvili klid,ale ja osobne se toho klidu rada vzdam a jsem rada ze me 4 lete dite neni zavisle na tabletu. A doufam ze se mi to podari ukocirovat i s druhym svistem.

    • Reply
      Lucie
      9. 4. 2018 at 13:01

      Presne to jsou ty reakce a zavislost uz tak malych deti :-/ U nas je to porad, ale skutecne se snazime uz proti tomu bojovat a snad se uspesne dopracujeme k vysledkum 🙂

  • Reply
    Camellia
    15. 4. 2018 at 08:26

    Mi připadá, že ty technologie vidí všichni moc černě. Když jsem vyrůstala, tak tablety/mobily/internet pořádně ještě nebyly, ale televize jela vždycky od rána do večera. Taky jsme před ní seděli a nemyslím si, že nás to nějak negativně ovlivnilo.
    Dnešní doba je prostě technologická a je blbost dětem ty technologie zakazovat. Samozřejmě je potřeba najít rovnováhu, brát děti ven, číst jim, věnovat se jim, neodkládat je k tomu tabletu. A taky si dát pozor na takové věci jako zhoršení zraku (vlastní zkušenost – prošla jsem si obdobím, kdy jsem byla na pc neustále a teď kvůli tomu musím nosit brýle) a taky sociální vyloučení – opět, pokud tráví děti všechen čas jenom online.
    Všeho s mírou prostě.

Odpovědět

Instagram

Instagram did not return a 200.