Už v období, kdy byla skutečnost mít děti hodně vzdálená mé realitě, jsem prostě věděla, že až jednou nějaké budu mít, sport bude důležitou součástí jejich života.
Zastávám totiž názor, že pokud k něčemu vedete děti od malička, vytvoříte jim jakýsi rituál, vzorec, který budou vědomě nebo i nevědomě celý život následovat.
Já, přiznám to narovinu, vztah ke sportu nemám. Nikdy jsem nechodila na sportovní kroužky, nikdy jsme jako rodina nejeli ani na kola a já tudíž neměla důvod ho praktikovat.
Jedno s druhým vedlo k tomu, že když jsme na střední museli na těláku odběhnout 12 minutovku, rovnalo se to mojí smrti 😀 Byla jsem poslední, vždy. Nesnášela jsem běh, nesnášela jsem kolektivní sporty, nesnášela jsem lyžák (protože jsem byla jediná a poslední, která se lyžovat ani za ten týden nenaučila), nesnášela jsem plavání, protože jsem nikdy neuplavala víc jak pár metrů a totálně jsem nenáviděla skupinová cvičení před zrcadlem, kde člověk vidí snad všechny nedokonalosti nastřádané za několik let. Nebudu se zmiňovat o tom, jak to asi vypadá, když se všichni pohybují sjednoceně doprava a já si vykročím ladně doleva… Holt, zrcadlo ukazuje vše 😀
No a pak přišel den, kdy jsem potkala svého- teď už manžela. A najednou jsem se potýkala s neustálým nátlakem pohybu. Jela jsem prvně na vodu, která dopadla tak, že mě chytly záda a 2 týdny jsem se z toho nemohla dostat. A prvně spala i pod stanem.
Prvně jsem stála na lyžích- a světe div se, naučila jsem se plužit!
Prvně jsem jela někam dál na kolo a po půl hodině ho naštvaně hodila do kopřiv, protože já ten kopec fakt šlapat nebudu.
A prvně jsem se s někým hádala o ovladač, zda se bude koukat na Sex ve městě nebo Ligu mistrů 😀
Postupně jsem se dopracovala ke sportu. Pomalými krůčky jsem si vytvořila jakousi závislost a zjistila, jak důležité je mít pohyb zafixovaný v hlavě. Že nestačí držet diety. Že tělo musí dostávat trochu “do těla”, aby bylo zdravé a silné.
A paradoxně nejvíc se mi to potvrdilo po dětech. Když se narodila Laura, zhruba 2 měsíce po porodu se přihlásily znovu záda a já strávila přes týden v posteli, neschopna pohybu. Od té doby jsem bojovala s bolestmi a když jí bylo 9 měsícu, stalo se to znovu a to jsem se nemohla pohnout 2 týdny! Dokonce jsem kvůli tomu musela přestat i kojit. Prostě jsem nebyla schopna si ji přiložit. Jsem přesvědčena, že to období bylo zlomové. Prostě mi nějak docvaklo, že takhle to dál nejde a je potřeba se pořádně zpevnit.
A potkala jsem Kačku, moji teď už kamarádku, která se mnou trénuje a dáváme mě postupně dohromady. Jako 90% maminek tahám Filipa pořád na rukou a v důsledku toho mám zkrácené prsní svaly a hodně špatnou bederku.
Tomuhle předejít pomůže jenom cvičení. Nic jiného. A čím budeme starší, tím bude cvičení důležitější.
A aby se moje děti do toho nemuseli nutit, chtěla bych jim ukázat, že hýbat se je přirozená potřeba, kterou musíme plnit.
Což znamená- každý víkend bere Lauru manžel na plavání. Učíme ji na kole. Snažíme se chodit na procházky do lesa. V zimě, hned jak to bylo možné, sme ji postavili na lyže a dali ji do dětské školičky. A od tohoto září jsme ji přihlásili na gymnastiku. Vzali jsme to jako nejlepší průpravu k čemukoliv dál- pokud bude chtít.
Podporujeme ji v pohybu, co to jde. A jsme oba rádi, jak je živá a neposedí.
Filípek se snaží opakovat vše, co vidí u ségry, takže tam už je to o něco snazší. Pořídili jsme jak odrážedlo, tak tříkolku, na procházky chodí s námi, snažím se ho nechávat co nejvíc běhat, místo ježdění v kočárku a pevně věřím, že oba budou pohyb milovat.
A proč o tom píšu zrovna teď? Možná jste zaznamenali, možná ne, ale právě probíhá Reima kidventure challenge.
Finsko totiž slaví 100 let od svého založení a na základě toho značka Reima vyhlásila velkolepou soutěž, do které se můžete zapojit i vy!
Do soutěže je zapojeno 15 zemí z celého světa a cílem je dosáhnout 1 000 000 hodin aktivního pohybu.
Jako hlavní výhra je slosování o týdenní pobyt v Laponsku pro celou rodinu! Další výhry jsou pak týdenní, kde můžete vyhrát třeba funkční dětské bundy atd.
A jak se můžete zapojit?
1.
Stačí na facebooku nebo instagramu sdílet veřejně fotku pohybové aktivity dětí s hashtagem #millionhoursofjoy nebo #reimakidventure
Na facebooku označte přímo i stránku @reima, aby o Vás věděli
Za každý příspěvek se připíší 2 hodiny aktivity a jste ve hře 🙂
2.
Použít pohybový senzor ReimaGo
Stačí v aplikaci ReimaGo zatrhnout volbu, která hodiny automaticky započítává do soutěže a jste ve hře 🙂
3.
Přihlásit se přes web KIDVENTURE
Absolvujte s dětmi během týdne různé aktivity a na konci týdne pak do jednoduchého formuláře vše sečtete, připíšete věk dítěte, e-mail rodiče a je hotovo 🙂
TADY najdete kompletní pravidla.
Tak doufám, že do toho půjdete s námi. My už svůj senzor máme a aktivně využíváme 🙂
PS: A pokud mě rády čtete a chcete podpořit, nezapomeňte zahlasovat za blogerku roku TADY 🙂 Děkuji!
Žádné komentáře