Zavřu oči a vidím svět. Z vysoka, jako bych letěla a pozorovala lidi honící se po ulici. Odbila 7. hodina a ulice se zaplnily. Ve spěchu drží každý druhý v ruce aktovku, ženy klopýtají v podpatcích, přidržují si těsně u sebe kabelky a občas usrknou horké kafe z kelímku “s sebou”. Nasedají do aut, čekají na tramvaj, vstupují do metra. Vytahují z kapsy telefony a otevírají mail. Soustředěně…
A tak tady stojím. Sama, v mračnu vzpomínek a vidím je, jak se batolí. Jak dělají první nejisté krůčky a smějí se u toho, protože mají radost, že něco dokázali. Najednou svět vidí seshora, vše se zdá být menší. Nejistě natahují ručky, potřebují jistotu, že se mají o koho opřít, že jim někdo pomůže. A já je ochotně držím, v tom doteku je všechna láska světa, všechny nevyřčená…
Článků na toto téma asi nejdete hromadu. Jakože stovky a stovky. Od toho, jak na správnou techniku, tak na frekvenci a lokace. Nevím ale, zda najdete článek o tom, jak začít mít běh rády, jak se z naprostého lenocha líného vytrénovat na někoho, kdo uběhne 10km mrknutím oka. A to nekecám. Víte, kdo jsem byla já? Holka, která chodila od základky k doktorům, aby jí napsali celoroční omluvenku na běhání.…
Článek vznikl ve spolupráci s Kidedu. Jednou mi tak ve schránce přistál mail s nabídkou spolupráce. Nic zvláštního, týdně jich je tam několik, ale tento mi po dlouhé době dával zásadní smysl. Didaktickou hru vymyslela maminka dvou dětí, Štěpánka Vontrobová. Vychází z vlastní zkušenosti, kdy doma neustále bojovali s oblékáním, čištěním zoubků, a nakonec i s přidruženými otázkami. Vznikla tak úplně první hra Kidedu, která je založena na principu Montessori pedagogiky a strukturovaného…
Budík mi zazvonil v šest. Už minutu předtím jsem se ale vzbudila a očima hypnotizovala číslo 59, než se rozezvučel. Urychleně jsem ho típla, vedle mě klidně oddychloval Filípek a poslední, co bych chtěla, je ho vzbudit. Toužila jsem totiž po horké kávě v tichu ještě neprobuzeného bytu. Vyplížila jsem se z pokoje a opatrně našlapovala. Stará plovoučka občas pod mojí tíhou zastonala a já vždy na chvilku…
Tento článek souvisle navazuje na ten předešlý (TADY). Minulý týden se totiž stala u nás doma taková situace, že mě to samotnou překvapilo, zarazilo, zahanbilo a mohu vám říct, že jsem DOTEĎ naštvaná sama na sebe, jak jsem situaci nedokázala zvládnout. Výchova je snad jednou z nejtěžších věcí v rodičovství. Chceme dětem vštěpit dobré mravy, chceme jim předat model chování, který je podle nás ten správný, snažíme se…
Když jsem dnes ráno vstávala, vážně jsem přemýšlela se na plánovaný výlet vykašlat a zůstat doma. Venku ale svítilo sluníčko a já si nedala možnost začít víc přemýšlet a prostě nás automaticky začala balit. Emča jel totiž na dopoledne na kajak, tak jsem vzala děti a jeli jsme do Prahy na Střelecký ostrov. Od včera tam byl food festival a já potřebovala dětem udělat program. V průběhu dne…
Pokud bych se měla hezky popsat, řekla bych, že jsem pro každou blbinu, jsem produktivní, kreativní a soustředěná. Slova, která už tak hezky nepopisují moji osobnost jsou netrpělivá, panovačná, tvrdohlavá a nervózní. A bohužel, častokrát jsem i perfekcionista. Potřebuji být produktivní, zakládám si na rutině, motivuje mě snaha o dokonalost- a to až do takové míry, že občas skutečně věřím, že dokonalost je reálná a dosažitelná věc 😀…
Ještě týden před datumem, kdy měli odjíždět na víkend pryč, jsem počítala s tím, že odjede pouze Laurinka s tatínkem a Filípek mi zůstane “na krku”. Ač jsem se snažila sebevíc, nedařilo se mi ho přidat do počtu expedice “Apalucha”. Naštěstí se konal vodácký víkend, který s námi Filípek úspěšně absolvoval v kánoi a Emčovi jaksi došly výmluvy, proč ho s sebou nevzít. Risknul to a kývl hlavou.…
Když jsem před pár týdny uveřejňovala fotku břicha ve stavu po 2 dětech, nikdy jsem nečekala jak pozitivní reakce vyvolá. Kolik zájmu. Od té doby mi to leží v hlavě a neustále přemítám nad vašimi slovy, nad množstvím komentářů a zpráv, které mi přistály, jak veřejně, tak soukromě. Samotnou mě překvapilo jak drsně bojujeme s tím, jak vypadáme. Nemyslím to, co ukazujeme navenek, ale s tím, co nosíme…
