Hmouřila jsem oči do dálky. Bez brýlí už jsem viděla pramálo, ale pořád jsem přesvědčovala sebe sama, že pokud je nosit nebudu, oči procvičuji a proces ztráty zraku bude pomalejší. Vzdychla jsem a dopila zbytek už studeného čaje. Na novinách zůstal po hrnku ještě mokrý obtisk kruhu. Nemotorně jsem se postavila, zaryla prsty do pevného dřevěného stolu, který mi byl jakousi oporou. Hlavou mi prolítla vzpomínka na svá…
Jsou věci, malé malilinkaté pocity a myšlenky, které před světem skrýváme. Mnohdy je skrýváme i sami před sebou. Stydíme se, že nad něčím takovým přemýšlíme, zlobíme se na sebe, že jsme vůbec na to pomyslely a snažíme se vší silou ony dotěrné střípky vyhnat z hlavy. Přemýšlela jsem nad článkem dlouhou dobu. Za těch skoro 5 let na mateřské jsem jako houba nasála mnohé problémy, se kterými se…
To, že mám ráda oslavy a ve velkém měřítku, je pravda. Vůbec netuším, kde se to ve mně vzalo, ale od mala jsem ráda připravovala překvapení a narozeniny byly a jsou moje velká věc. Jako obyčejně jsem přemýšlela nad tím, jak speciálně je udělat, aby se Filípkovi skutečně líbily. A jediné, co mi vycházelo, bylo je udělat v duchu Šmoulů, protože je to jeho nejoblíbenější pohádka. Doma si…
Tento článek píšu už zhruba měsíc. Vždy něco začnu a pak to smažu. Úplně nevím, jak dané téma uchytit bez zbytečně negativních reakcí nebo pocitů, případně odsuzování. Všichni víme v jaké době žijeme. Technika je už neodmyslitelnou součástí našeho života. Nevstaneme ráno bez toho, abychom nezkontrolovali telefon jako jednu z prvních věcí, které uděláme. Večer neusedneme na gauč bez puštěné televize nebo otevřeného počítače kvůli práci. Neumíme si…
Co si pamatuji, u nás se kila, hubnutí a postava řešila odjakživa. Mamka neměla zrovna míry modelky a celý život se všemožně snažila cvičit, držela různé, občas až šílené diety a doma se nám válelo náčiní mnoha druhů. Já měla štěstí, že jsem byla vysoká a štíhlá. Samá ruka, samá noha. Ségra na druhou stranu vypadala zavalitější, byla menší a tím pádem “tlustší”. Dokud jsme byly děti, vše…
Leželi jsme vedle sebe. Nezvyk nemít mezi námi malou, teplou, spící bariéru. „Jdeš ke mně?“ Zeptal se do ticha. Pomalu jsem se k němu přitiskla. Vplula do objetí, našla si svoje místo, přesně tu prohlubeň jakoby dělanou pro moji hlavu a šťastně vydechla. Už jsem zapomněla, jaké to je, usínat v náručí. Cítit pod tvářemi horkou hruď, slyšet uchem přitisklým k jeho kůži tlumený buchot srdce a nechat se ukolébat pravidelnými…
Většina z vás ví, že jsem si pohrávala s myšlenkou změny názvu blogu. Pohrávám si s ní popravdě už minimálně rok, vlastně od doby, co začal být víc vidět. Když jsem blog zakládala a vymýšlela název, přišel mi jako nejvíc “cool”. Měl vyjadřovat to, co se kolem mě děje, čili ve volném překladu znamenal “Recept pro 30-tníky”. Jakože recept na život 😀 Pyšnila jsem se, jak úžasnou věc…
Dnes bude jenom takový menší rychločlánek. Včera jsem totiž večer ležela v posteli, nemohla usnout a hlavou mi běhaly všemožné myšlenky ohledně blogu. Chystá se tady totiž jedna velká změna! Dám si sama sobě a posléze vlastně i vám dárek ke 2. narozeninám blogu (wow, 2 roky??? A já to vydržela? Já? Věčný, nepoučitelný quitter?). Takže buďte na příjmu, odhalení se plánuje zhruba na víkend 17-18.3. Ale o…
Musím být upřímná. Přežili jsme bolení bříška. Přežili jsme rostoucí zoubky. Přežili jsme probdělé noci. Ale to, čeho jsem se děsila nejvíc a to nakonec dorazilo, je období vzdoru. Moudré knížky jej popisují jako období sebeuvědomění. Období tzv. první puberty, které začíná v některých případech už v 18. měsíci, ale obyčejně je to mezi 2. a 3. rokem života. A co to vlastně přesně je? Dítě si najednou…
Jako každý rok se blížil termín jarních prázdnich. Normálně by mě to nechalo chladnou a nebyla bych tak fixovaná na datum, ale jezdíme od minulého roku s kamarády sousedy, kdy se přizpůsobujeme práci učitelky 🙂 To je na tom jedna z nejlepších věcí- když máte jet s kým. Ne, že bychom si neužili týden spolu i sami, ale když je možnost sdílet stejné zájmy, problémy a posléze i…
